Can't live without you anymore

12. června 2017 v 19:56 | Hannah |  Jednorázovky
Postavy: Bonnie Bennett, (vedlejší - Kai Parker)
Děj: Nenavazuje moc na seriál, Kai zde nikdy neublížil Bonnie, Bonnie ho nikdy nenáviděla, Kai zde měl emoce (po spojení s Lukem), děj však - navazuje po 6x22. (Akorát průběh 6 serie zde je jiný)
Poznámka: Doufám, že fanoušci Bonkai, mě neukamenují, potřebovala jsem se vypsat z toho pocitu co jsem měla kvůli 6x22 a taky jsem zde upravila vnímání Bonnie, neomlouvá Kaie, ale ví, že to nemůže změnit. Budu hodně doufat, že se Vám povídka bude líbit.
Upozornění: Velmi smutné!!!




Seděla jsem na parapetu a koukala ven z okna. Milovala jsem přírodu, vždy mi dodávala vnitřní sílu, jak se koruny stromů pohupují ve větru. Bylo to kouzelné. Ale teď jsem nic necítila. Dobře už nějakou dobu. Slzy z mých očích vyschly a já polykala jen vzlyky, které se draly z mého hrdla, jako by chtěly zastavit něco, co už je dávno pryč. Co bych dala za to vrátit čas. Cítit jeho srdce naproti mému. I když uplynulo několik nekonečně dlouhých měsíců, ta bolest nechtěla odejít. Zůstávala se mnou stále a já se ji nedokázala bránit. Jako by se změnila na buněčné bázi duše a ubližovala mi ještě víc, než to bylo vůbec možné. Můj život přestával mít smysl. Moje naděje a štěstí se rozplynuly v jediném okamžiku a já stále nerozuměla proč. Nedokázala jsem popadnout dech, jako by mé plíce už dál nepracovaly, jako by to vzdaly. Něco ve mně umřelo, nepatrná část, které se nachází v této místnosti. Kdysi mi někdo řekl, že láska je pozvánka k bolesti a měl pravdu. V ruce jsem držela jeho košili, kterou jsem povětšinu času měla na sobě. Stále mi ho připomínala. Dokonce jsem si z jeho bytu, který měl být i můj, odnesla jeho kolínskou a fotoalbum, kde jsme všude spolu. Kde mě drží za ruku, a přitom mi šeptá do ucha, že je ten nejšťastnější muž na světě. Pak jsou tam fotky ze zábavního parku, kde jsme se šli vyfotit do fotící budky. První fotka znázorňovala naše povahy - jeho ujetě smějícího a mě usmívající se na zabudovanou čočku foťáku, na který jsem vyplázla jazyk. Na druhém obrázku se mi upřeně díval do očí, tak něžně, že ještě teď se chvěji. Třetí fotka - Opřel si zde své čelo o mé, když zavřu oči stále slyším jeho přerývaný dech, jak se nemohl vzpamatovat z toho krátkého, ale zamilovaného polibku, který jsem mu vtiskla mezi zmáčknutím spouště fotoaparátu. Zavřela jsem oči a znovu jsem cítila, jak se za nimi prodírá směrem ven další vlhkost. Nenáviděla jsem svůj život, nenáviděla jsem toho člověka, co mi ho vzal. Tak moc jsem si přála mu ublížit. Udělat mu to stejné, co on udělal mé lásce. Zabít ho. Ale nemohla jsem, protože bych tím ublížila osobě, kterou mám ráda jako sestru. Která mě, ale ignoruje a tvrdí, že jsem blázen, když mohu milovat někoho takového jako byl on. Chtěla jsem ji říct, že Damon taky není svatý. Že kvůli své sobeckosti zabil více lidí než kdy, kdo za svůj život vůbec zkusil. Věděla jsem, že ale nemůže nikdy pochopit, co jsem k němu cítila, protože ho nikdy neviděla tak jak já. Jako kluka, kterého v dětství týrali a nemilovali, i když on nic neudělal. Nazývali ho odporností, i když všechno co potřeboval, proto to, aby byl normální, byla láska. Mí přátelé, rodina i bůh mě můžou nechápat. Já jen milovala kluka, který nikdy neokusil lásku předtím. Je to hřích?
"Někdy nedostaneme to, co chceme, někdy musíme bojovat pro to, co chceme. A já bojoval, bojoval jsem o trochu uznání a moci, protože jsem si myslel, že pak mě můj otec bude uznávat. Když udělám to, co dělal celý život mě. Když ublížím své rodině, že mě bude brát, chtěl jsem tak moc být jako on, tak moc jsem si přál se mu zavděčit. Vidět v jeho očí, trochu úcty, slyšet slova, že je na mě hrdý, že mě má rád. Ale svět není pohádka. Někdy nekončí vše dobře. Ale stejně jsem rád, za všechno, co se stalo, z ní to divně. Nejsem rád za to, co jsem udělal, vlastně se za to nenávidím, nemůžu spát kvůli nočním můrám, které mě pronásledují každou noc, ale jsem rád za tebe Bonnie. Za možnost začít znova s tebou." Slzy se začali kutálet po mých tváří a já je rukou roztřeseně stírala. Dala jsem mu všechno, své srdce, tělo, duši i svůj život. Byla jsem jeho.
Vzala jsem mobil a vytočila jeho číslo, které jsem stále platila, abych slyšela jeho hlas.
"Tady Kai Parker, ala psychopatický milovník Bonnie, neboj Bon, jsi jediná, kdo má tohle číslo, bohužel jsem mimo, nech mi zprávu a já na ni hned jak budu moc mrknu." Prudce jsem vydechla, protože hodně dlouhou dobu jsem neměla odvahu si ho poslechnout, stále si vybavuji, jak seděl vedle mě, nonšalantně měl k uchu přiložený mobil, a já se na něj zcela zhrozeně dívala, při jeho ala psychopatický milovník Bonnie. V té době jsme totiž ještě tajili, že jsme spolu. Roztřásla se mi ruka a já na chvílí odsunula od ucha telefon. Zatřásla jsem hlavou a začala jsem mluvit.
"Kai…. Bože, tvoje jméno je stále těžké vyslovit… Chybíš mi, strašně moc. Nemůžu dýchat, žít, ani existovat jsi to jediné co mě drželo tady. Vím, že jsem udělala nespočet moc chyb ve svém životě, ale ty … my … to chyba nikdy nebyla. Byl jsi to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo. Miluji tě a navždy budu. Brzy na viděnou, lásko." Ozvalo se pípnutí a já bezmyšlenkovitě vzala do ruky pistoli, kterou jsem měla na klíně.
"Miluji tě, Bonnie Bennettová." Zašeptal v mé vzpomínce tichý hlas muže, kterého jsem milovala nadevše, a kterého jsem se rozhodla znovu vidět a zmáčkla spoušť.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | Web | 13. června 2017 v 16:27 | Reagovat

Ano, smutné a přesto skvělé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama