Wolfes night - LIII. part

6. května 2017 v 21:56 | Susi |  Wolfes night
Pár: Damon a Elena
Děj: Damon Salvatore, zpěvák nyní nejslavnější klučičí skupiny Wolfes night. Užívá si života, své popularity a své moci. Oproti tomu Elena Gilbert obyčejná dívka, která přežije vše, jen řeči o této skupině ne. Jednoho dne se ale ti to dva úplně jiní lidé střetnout. Jak dopadne jejich střetnutí? Bude Elena stále nenávidět tohoto dívčího idola?




"Takže si to shrneme. Ottawa, Kingston, Toronto, Hamilton, Buffalo a Detroit."
"Jo."
"V jednom týdnu?" ujišťoval jsem se.
"Jo." odpověděl znovu Enzo.
"A pak se přesouváme na západ a tam hrajeme… bože, já to snad ani nedokážu říct."
"Jo."
"Máš ve slovníku i jiné slovo než jo?"
"Jo."
"Bože." zasténal jsem.
"Tedy…"
"Výlet do Mystic Falls je tabu."
"Néééé." zaskuhral Enzo.
"Já vím." Chtěli jsme v pauze zajet za holkama, ale jak vidět vesmír nám není nakloněn.
"Co tady řešíte?"
"Jdi doprdele, Kole." takhle nepřátelského Enza jsem už dlouho neviděl.
"Ale no tak, chlapci. Co jsem vám říkal o tom, aby jste se vůči sobě chovali s respektem?"
"Tady jde veškerý respekt a slušnost stranou, Elijahu."
"Co mu proboha přelítlo přes noc?"
"Vánoce jsou v prdeli." postěžoval si.
"Ale nevzdychej tak smutně, vždyť strávíme Vánoce spolu, řekni, může být něco lepšího?"
"Napadá mě hromada lepších činností, než být tady s tebou."
"Je mi to líto kluci, ale do Mystic Falls jet nemůžete."
"Jo tak odtud vítr vane a já si říkal, že nechcete trávit Vánoce v New Yorku." Když Bůh rozdával inteligenci, tak tenhle kluk v té řadě určitě nebyl. Seděl si někde na kameni a zkoumal, jak funguje slunce.


Pohled Eleny:

"Ahoj, lásko."
"Ahoj." usmála jsem se na něj skrze obrazovku počítače.
"Sluší to."
"Jdi ty, kecko."
"Říkám jen to, co vidím a že ten výhled je vážně úžasný."
"Zrovna jsem se chystala oblíknout do pyžama." převrátila jsem očima a v obraném gestu si poupravila ručník.
"Víš, můžeš si ten ručník klidně nechat nebo… si ho můžeš sundat a …"
"Tak na to zapomeň."
"Škoda, ale nezavrhuj to, ano?
"Dobře, možná příště." přiznala jsem, ale v duchu jsem to hned zavrhla. "Tak, jak se ti daří?"
"No, ale jo jde to. Sice už jsem úplně vyčerpaný a unavený, ale je to celkem fajn. I když už mě pěkně sere Kol."
"Co zase udělal?" povzdychla jsem si.
"Pořád do nás rýpe, hlavně v posledních pár dnech. Vodí si na pokoj holky a my se musíme s Enzem zamykat."
"Proč zamykat?"
"Nikomu není příjemné, když se ráno vzbudí a vedle něj leží úplně cizí holka."
"To si děláš legraci, že ano?"
"Bohužel ne. Copak si tu fotku neviděla?"
"Jakou fotku?"
"Vyfotila se se mnou v posteli a obletělo to snad celý svět, ale na mou obhajobu, jsem tam úplně oblečený a vůbec to není můj typ." nic sem na to nedokázala říct. "El? Řekni proboha něco!" zavolal na mě až jsem se lekla.
"Promiň, já…"
"Opovaž se to říct nahlas!"
"Ne, Damone, jenom mě to vyvedlo z míry nic víc v tom nehledej, opravdu."
"Miluju tě."
"Já tebe tak, je mi to jedno, ale pamatuj si, že jestli se s nějakou holkou vyspíš, tak za tebou přijedu a vlastnoručně ti urvu koule." překvapeně se na mě díval.
"Taa-k j-o." usmála jsem se.
"A kdy přijedete?"
"Proto ti vlastně volám už dneska. El, mi nemůžeme přijet."
"Aha."
"Vážně moc mě to mrzí, lásko, ale nemáme šanci. Nestihli by jsme se vrátit na koncert a Elijah nás ani nechce pustit samotné. Potom minulém úprku na nás najal VIP ochranku, aby jsme nikam neutekli."
"To je... v pohodě." snažila jsem se hrát na hrdinku, ale hodně mě to zklamalo. Myslela jsem, že alespoň den nebo dva dny si na nás najdou.
"Snažili jsme se, opravdu, ale žádnou skulinu jsme nenašli."
"Já to chápu. Nedá se nic dělat."
"Enzo je z toho pořádně mimo. Ani nedokázal zavolat Viktorii, musel jsem to udělat já. Mám pocit, že i brečel."
"Přestaň, protože mi to teď dává taky hodně práce, abych nezačala."
"Jasně, promiň. Co teda budeš dělat?"
"Těžko říct. Jeremmy bude s přítelkyní a táta už má taky plány."
"Ty budeš na Štědrý den sama?"
"No, asi budeme s Viktorií. Zalezemi si pod deku, budeme jíst čokoládu a koukat na pohádky. A až se vrátíte, tak tady najdete dvě dělové koule."
"To mě mrzí… kdybych mohl utéct, tak uteču, ale všude mě teď hlídají."
"Jo. Hele Damone, nezlob se, ale už budu muset jít, mám ještě nějakou práci a chci si ji dodělat než půjdu spát."
"Dobře, nebudu tě už rušit."
"Čau, Damone."
"Milujutě." zaklapla jsem počítač a zhluboka se nadechla. Po tváři mi stékala slza. Rychle jsem ji utřela a chmatla po telefonu. Vytočila jsem Viki a čekala až to vezme. Na druhé straně se ozvalo potahovaní a kvílení.
"Já ho nenávidím!" zaječela do telefonu a dál brečela. Ani neví, jak moc ji rozumím.

****

Snad se vám bude líbit alespoň tohle, když A New Beginning ne.
Prosím vás o komentáře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 6. května 2017 v 23:21 | Reagovat

Opět dokonalé jen tak dál :-)

2 Veronika Veronika | Web | 7. května 2017 v 16:35 | Reagovat

Hodně dobrá věcička...... :-)

3 Šárka Šárka | 7. května 2017 v 17:33 | Reagovat

Je to dokonalé a boží, prosím přidej další, právě jsem přehltla všechny kapitoly Vlků naráz a mám pocit, že brečím (hlavně u smutných scén) a směju se zároveň hlavně u téhle poslední kapitoly, je to naprosto úžasné, nemůžu se dočkat další :-)

4 Maruška Maruška | 8. května 2017 v 10:08 | Reagovat

Děkujuu za další kapitolu, těším se na pokračování... tohle je jedna z nejlepších povídek

5 Baska Baska | 8. května 2017 v 19:16 | Reagovat

Prosim napis pokracovanie. Je to uzastne a tuto poviedku zboznujem. Som zvedavaako to cele skonci. Prosim o dalsiu kapitolku ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama