Perfect girl - 35. kapitola

10. dubna 2017 v 20:21 | Susi |  Perfect girl
Pár: Damon a Elena
Děj: Damon Salvatore je úspěšný muž, ale má jen jeden problém. Jeho sestra se vdává a on se bude muset postavit těžké výzvě a to v podobě své bývalé přítelkyně a svého bratra. Jak toto setkání dopadne? Obejde se to bez následků? Dokáže Damon odpustit a nebo se vydá jiným směrem?



Damon mě dole pod schody chytil za ruku a propletl si se mnou prsty. Bylo to takové milé gesto.
Vešli jsme společně do obýváku, kde zrovna probíhala nějaká diskuze.
"Á tak tady jste." usmála jsem se na pana Salvatora. "Dáš si něco k pití, Eleno?"
"A co já tati?"
"Ty si můžeš posloužit sám."
"Dám si burbon, děkuju."
"Víš, kde je burbon, že Damone? Tak můžeš nalít hned dvě skleničky." Bylo to komické. Tahle rodina je čím dál tím lepší. Ať jsem chtěla nebo ne, byla jsem zatažena před pana Forbese. "Pamatujete si na Elenu."
"Samozřejmě, jak bych mohl zapomenout." potřásla jsem si s ním rukou a upila ze své sklenice, kterou mi podal Damon. Raději jsem si sedla k mužské části osazenstva, protože jsem nestála o to povídat si o módě. Matka Caroline si mě prohlížela, pořád se na nás s Damonem mračila, ale ten si toho moc nevšímal. Spíš si užíval toho, že se mě může dotýkat.
Sophie se krčila u svého snoubence a musela vyslechnout každou radu, jak od své matky, tak i od paní Forbesové. Vypadalo to, že už jí to začíná pořádně štvát. Ani se ji nedivím, já už bych si dávno hodila mašli! Zrovna když ji vedli přednášku o nějaké dietě - popravdě nechápu proč, když vypadá naprosto fantasticky - mě vyhledala pohledem a prosila, ať ji pomůžu. Jenom jsem pokrčila rameny, protože jsem nechtěla být součástí toho všeho.
"Ty šaty vypadají úžasně, El." rychle vyhrkla a tím na chvíli ustála konverzace.
"Díky."
"Mimochodem, už jsem ti poděkoval, Sophie?" zeptal se Damon a položil ruku na moje stehno. Potichounku jsem zavrčela a raději se napila. "Neskutečně se mi líbí."
"To jsem ráda, bráško."
"Snad se ti budou líbit i potom, co uvidíš zůstatek na účtě." rýpla si Caroline. "Protože tyhle šaty museli stát majlant."
"Věř mi, že od té doby, co chrápeš se Stefanem mi na účtě neobývají peníze." veškerá konverzace utichla a všichni se začali dívat na Damona a potom na Caroline. Ticho přerušila až nějaké žena, která řekla, že už je připravená večeře.

Posadila jsem se vedle Damona a pohladila ho po stehně. Usmál se na mě a dal si ubrousek do klína. Dokážu si představit, že by teď chtěl dělat něco úplně jiného, než večeřet v téhle atmosféře. Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha.
"Radši bych tě měl nahoře v posteli. Nahou." usmála jsem se a trošku si poposedla na židli. Nejsem moc vybíravá, co se týče jídla, takže polívka mi vůbec nevadila, ale druhý chod už byl horší. Položili přede mě talíř, na kterém byl kus masa a k tom zelenina jako příloha. Ukrojila jsem kousek masa a dala ho stranou na talíř. Damon si přisunul talíř k mému a vzal si ten zbylý kus masa, já jsem si na oplátku vzala značnou část jeho zeleniny. Usmála jsem se na něj a pustila se do jídla jako ostatní.
Nevím proč, ale rozlilo se mi teplo na hrudi. Tohle pro mě ještě nikdy nikdo neudělal. Když se nikdo nedíval, tak jsem vždycky ukrojila z toho kousíčku masa, co mi zbyl a nenápadně jsem ho podstrčila Brunovi nebo Lordovi, kteří se usídlili pod stolem.
"Nechápu proč nejíš maso." zeptala se mým směrem Caroline, ale já ji na to neodpověděla. Stejně tak bych se já mohla ptát jí, na spoustu nesmyslných otázek.
"Kdybys věděla, jak se s nimi zachází, tak bys ho taky nejedla."
"Tak mě pouč."
"Kdybych teď začala, tak si nikdo nedojí večeři."
Dál už jsem se s ní nebavila, ani k tomu nebyl prostor, protože Damon mě držel za stehno a občas mu sjela ruka i někam, kde to nebylo zrovna dvakrát vhodné. Ještě že na stole je tak dlouhý ubrus.

Pohled Damona:

"Dáme si šachy, Damone?"
"Já nevím."
"Bude to jenom chvilka."
"Mě se moc nechce." Na to se mi kolem ramen obtočila ruka. Usmál jsem se na Elenu a ona se nakloila k mému uchu.
"Zahraj si s otcem šachy a já se zatím nahoře převleču do něčeho, co se ti určitě bude líbit." podíval jsem se jejím směrem, ale už odcházela z místnosti.
"Tak co?"
"Jednu hru." svolil jsem a sedl si ke stolku.
"Umí to s tebou."
"Cože?"
"Elena." povzdechl jsem si.
"Ale jednu rychlou hru."
"Je mi to jasné. Čekají tě ještě povinnosti." mrkl na mě a posunul svého pěšce o jedno pole v před.

***

Tady je po delší době další kapitola.
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale sešlo se toho moc a až teď jsem se mohla plně věnovat psaní.
Snad se vám bude kapitola líbit :-)
Susi
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Van Van | 11. dubna 2017 v 22:58 | Reagovat

Čekání za to stálo :-) Krásná kapitola :) Jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne, protože se to vyvíjí moc zajímavě :-D

2 Ellen Ellen | 17. dubna 2017 v 14:12 | Reagovat

Aaaaaaa!!! Konečně jsou spolu 😘💋❤️❤️🙏🏻

3 Maruška Maruška | 23. dubna 2017 v 20:09 | Reagovat

Super kapitola... jsem ráda že jsi zase přidala další😊

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama