A New Beginning - 8. kapitola

19. dubna 2017 v 17:53 | Susi |  A New Beginning
Pár: Damon a Elena
Děj: Damon Salvatore, nastupuje na střední školu v Mystic Falls jako nový učitel. Dívky ho vítají, chlapci snášejí. Jen jedna dívka je v jeho blízkosti nejistá. Příběh plný odhalování tajemství a předsudků…





Dopnul jsem si zbylé dva knoflíčky u košile a podíval se do zrcadla. Alarick mě představí své dlouholeté přítelkyni a já chci udělat dojem. Doufám, že si toho bude Rick vážit. V kuchyni jsem ještě vytáhl kytku z vázy a šel jsem k autu. Cesta mi utíkala rychle, dokonce jsem ani jednou nezabloudil, což je u mě perfektní zpráva.

Zaparkoval jsem u chodníku a vypnul motor. Vzal jsem kytici a šel pomalu k hlavním dveřím. Když jsem odjížděl ze školy, tak jsem si řekl, jaká to byla chyba souhlasit, ale pak jsem na tom začal hledat pozitiva a našel jsem jich celkem dost, třeba že dneska nemusím vařit! Zazvonil jsem a čekal, kdo mi přijde otevřít dveře. Byl to Rick.
"Ahoj kámo, tak si to našel."
"Jo, bylo to v pohodě."
"Pojď dál, Jenna je ještě v kuchyni."
"Díky."
"Jenno, Damon je tady."
"Slyšela jsem ten zvonek a to já ti řekla, ať jdeš otevřít." usmál jsem se. Už teď se mi ta ženská líbí. Z kuchyně vyšla blondýnka, která se na mě zářivě usmívala.

"Představím vás…"
"Ale prosím tě, běž raději otevřít to víno."
"Později lásko."
"Já jsem Jenna."
"Damon." podal jsem ji ruku a poté kytici rudých růží."
"Mockrát děkuju, večeře bude za chvilku." Odešla do kuchyně a Rick si mě vzal do obýváku.
"Tak co ji říkáš?"
"Je hezká, víc toho zatím říct nemůžu."
"Taky dobře vaří, ale to brzy poznáš sám."
"Jo."
"Tak pojďte ke stolu." v kuchyni byl stůl prostřený pro čtyři lidi.
"Vy ještě někoho čekáte?"
"Ano."
"Není to nějaká dohazovačská akce, že ne?"
"Proboha jenom to ne!" zaúpěla Jenna.
"Dáš si k tomu jídlu víno nebo něco jiného."
"Dám si jednu sklenku vína, ale pak asi jenom nějaké nealko. Budu řídit domů."
"Posaď se, kamkoliv chceš, ty jsi tady host, Damone."
"To se mi líbí." posadil jsem se ke stolu a v tom se rozezněl domovní zvonek.
"Já tam zajdu." usmála se Jenna.
"Chci to slyšet i od tebe, že to není žádná dohazovačská akce!"
"Buď v klidu." nalil mi sklenku vína a z chodby šli slyšet dva ženské hlasy. Že já mu to věřil!
"Ahoj zlatíčko."
"Ahoj, promiň, že jdu pozdě."
"V pořádku, ještě jsme nezačali jíst" do kuchyně vešla Jenna s…
"Dobrý večer, pane profesore."
"Ahoj Eleno." sedla si hned naproti mě.
"Mám pro tebe džus, El."
"Je už dávno plnoletá, Ricku."
"Mě přijde pořád malá."
"Haló, sedím přímo tady." Nabral jsem si jídlo a konverzace u stolu se točila kolem normálních zdvořilostních frází.
"A jak se ti líbí ve škole, Damone?"
"Je to dobré, myslím si, že to půjde dobře."
"Proboha."
"Co je Ricku?"
"Nic, jen … chodíme na stejnou školu?" zasmál jsem se a přikývl.
"A co ty Eleno?"
"Co by?" doteď jsem si nevšiml, že se v tom jídle jen tak přehrabuje.
"Ale no ták, si v maturitním ročníku, musí být něco nového." zvedla oči od talíře a podívala se na Jennu.
"Klid, ne u večeře."
"Jo, poslechni svého přítele, teto."
"A neblíží se náhodou termín té matematické soutěže?" najednou se u stolu stalo, že ztuhli hned tři osoby a jedna se usmívala a tou byla Jenna.
"Já tam nejdu." řekla potichu a dala si soustou do úst.
"Nejdeš?"
"Byla jsem kvůli tomu v ředitelně, ale to pořád nezměnilo můj názor."
"Já taky." řekl Rick a upil ze své sklenice.
"I mě si zavolala a byla hodně důrazná."
"Jestli si tuhle večeři udělala jenom kvůli tomu, aby jste mě donutili tam jít, tak je to jenom ztráta času."
"Proč tam nechceš jít?"
"Jo, je to úžsaná šance, Eleno."
"Nikdy jsem tam jít nechtěla, bylo to tátovo přání a teď už nevidím důvod tam jít."
"A nenapadlo tě třeba tam jít kvůli němu?"
"Šla jsem tam třikrát a jenom kvůli němu." zavrčela.
"Nechme toho, Elena toho má teď hodně a příprava na tu soutěž je hodně náročná, lásko."
"Díky."
"Damone, dáš mi zapravdu?"
"Nerad bych se do toho pletl, Jenno. Nejsem z rodiny."
"Ale si její matikář a pokud se bojíš o přípravu, tak sem si jistá, že by ti tady Damon pomohl."
"Já tam nepůjdu." procedila Elena mezi zuby a tím tuhle konverzaci ukončila.

Po večeři jsme si ještě chvilku poseděli a pak už přišel čas odejít.
"Já už půjdu, mám ještě nějaké úkoly."
"Já už taky budu muset jít." posbírali jsme si věci a začali se loučit na verandě.
"Díky za večeři, teto."
"Děkuju za pozvání a za jídlo, bylo úžasné."
"Ty lichotníku!"
Zavřeli se za námi dveře a mezi námi nastala trapná situace.
"Můžu vás odvést domů?"
"Ne, to je dobrý."
"Nevadí mi to."
"Chci se projít. Potřebuju se projít.. Hezký večer, pane profesore."

***

Snad se vám bude líbit :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 19. dubna 2017 v 23:58 | Reagovat

Zajímavé :-) Jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama