My House 12

23. března 2017 v 7:43 | Hannah |  My House

Pár: Kai/Bonnie
Děj: 6x15... (nepotká matku Salvatore,) ale vrátí se zpět a u sebe doma najde Kaie, který se k ní za tu dobu, co tam nebyla, nastěhoval. Dokážou spolu vydržet pod jednou střechou nebo to jeden z nich vzdá a odstěhuje se?
Poznámka: Nevinný tak na přání jednoho človíčka pokračuji Mrkající Přeji příjemné čtení ... je to podlouhé době, takže prosím mějte se mnou trpělivost. Připadám si jako bych bez tréninku běžela maraton.










Když jsme se znovu začali trmácet skrz houští, otočila jsem se na Kaie.
"Vím, že asi jsi unavený, ale mohl bys nás přemístit jinam, někam do civilizace?" nevině jsem na něj mrkla a ukázala na své bříško, kde jsem čekala naše dítě.
"Navíc je tu šílené horko." Tím teplem a vlhkem jsem nemohla skoro dýchat. Tílko jsem si odtáhla od těla abych dostala trochu vzduchu mezi pokožku a látku. Pot se řinul po mém těle a já měla pocit, že se tu roztopím. Otevřela jsem oči a zahlédla, jak na mě Kai zírá s pootevřenými ústy. Cítila jsem na kůži příjemné mrazení a sama jsem sjela očima na jeho hruď. Byla holá a opálená od toho nepřetržitého slunečního svitu. Po těch šesti měsících se hodně změnila, ale pořád jsem vtom člověku poznávala Kaie, začínal se chovat vyzráleji, jako by hrozba dítěte z něj udělala jiného člověka. Někoho kdo se chce starat, kdo chce se umět postarat. Přiblížila jsem se k němu a po dlouhých šesti hodinách ho znovu objala. Objímala bych ho pořád, hladila, laskala, ale museli jsme utíkat. Museli jsme se dostat do bezpečí, aby nás jeho matka nenašla. Kai se snažil, co nejvíc dojít pěšky, prý aby ho nevystopovala pomocí kouzla. Proto se snažil blokovat mě i sebe před nárazy vyhledávacího kouzla, ale věděl, že to nevydržíme dlouho, jednou nás najde.
Kai mě políbil na čelo a dlaní mi sjel po holých bedrech.
"Bože můj, nebýt tu moje matka, tak nikdy nevylezeme z ložnice." Uchechtla jsem se jeho narážce na náš apetit a objala ho ještě pevněji.
"Chtěla bych tě poznat, bez lidí kteří nás ohrožují, abys byl s lidmi, kterým na tobě záleží, kteří tě milují." Zašeptala jsem mu do krku a cítila jak mu v hrudi bubnuje smích.
"Tak to bys mě musela poznat s jednou osobou, ale mám strach, že bys žárlila, je hodně sexy, nádherná postava, oči tmavé jak oceán nebo spíš temný les. Její vlasy jsou jak havraní křídla, i když, když jsem ji poznal byly hnědé, tmavě hnědé. Poprvé co jsem ji uviděl jsem byl naprosto rozhozený, protože nikdy jsem nic takového necítil. Nevěděl jsem, co to slovo znamená - cítit. Ale když jsem ji uviděl, jak naproti mně stojí ve své božské podstatě, jako anděl odplaty byl jsem naprosto dezorientovaný její podstatou, že jsem na ni musel myslet, každou vteřinu. Každý úder hodin připomínal, jak mrká očima. A když jsem se spojil s Lukem, procházel jsem si peklem. Chtěl jsem ji dostat odtamtud, ale nemohl jsem." Podívala jsem se mu do očí a usmála se.
"Já vím, lásko. Dostaneš nás odsud teď? " Políbila jsem ho na tvář a chytla ho za ruku. Přikývl zavřel oči a přesunul nás jinam. Když jsem se po rozhlédla, bylo to rozhodně jiné místo. Okolo nás byl upravený trávník a před námi stál nádherný starý dům. Otočila jsem se na Kaie, který zmateně přimhouřil oči, když je pak v hrůze rozšířil bylo už pozdě. Ve dveřích se objevila postarší osoba, mohlo ji být tak osmdesát. Kai si oddychl, ale ne moc znatelně, jeho oči stále prozrazovali vlnu mírné nedůvěry.
"Kai!" zavolala ta paní a pomalým krokem se rozešla k nám. Kai na první moment ustoupil, ale když mu došlo, co se děje, otočil se na mě s úsměvem, chytnul mě za ruku a my se vydali k té paní.
Když jsem ji uviděla blíže, připadalo mi jako bych se dívala na Kaie v ženské podobě, akorát staršího. Její vlasy byly šedivé, ale pár vlasů stále bylo tmavých. Její obličej prozrazoval mnoho, radost, bolest trápení, naštvanost, všechno se to uchovalo v jejích vráskách. Její oči vypadali mladě, modré a plné života. Byla drobné postavy, ale její aura byla silně zlatá.
"Babi?" vydechl a její oči se zaleskli strachem. Přikývla a silně ho objala.
"Měla jsem o tebe strach chlapče. Když jsem zjistila, co tvá matka plánuje snažila jsem se tě sem přivolat, abych tě mohla ochránit. Nemusíš mít strach zde jste v bezpečí." Při poslední větě se na mě otočila a podívala se na mé bříško. Usmála se na mě mile.
"A kdo je tahle roztomilá mladá dáma, Kai?" odtáhla se od něj a snažila se vypadat vážně, ale nešlo jí to, v očích jí poletovali plamínky, nevím proč, ale hrozně mi to připomínalo Kaie.
"To je Bonnie, dívka se kterou chci strávit svůj život a tohle je naše dítě, nebo děti, nevím jistě." Usmál se rozpačitě a jednu ruku mi položil okolo ramen a druhou ochranitelsky před bříško. Babička se na něj podívala zajímavým způsobem a on hned pokračoval.
"Jo a Bonnie, tohle je moje babička Leonora Baker, matka mé matky," Podala jsem ji ruku a ona na mě zírala. Když ji znovu začali v očích hrát zábavné plamínky, srdečně mě objala, ale opatrně, aby neublížila miminku.
"Ráda tě poznávám, Bonnie. Bylo na čase, aby si někoho našel, měla jsem strach, že už navždy zůstane sám, a on potřebuje někoho, jako jsi ty." Odtáhla se.
"Jsi Bennetová, že?" přikývla jsem šokovaně a její tvář se rozjasnila.
"Znala jsem tvou prababičku a babičku, Sheilu jsem občas hlídala." Dívala jsem se do její postarší tváře a stále jsem musela zůstat v údivu, jak vlastně celá Kaiova rodina je od mojí starší, vlastně i Kai, ale ten zůstal fyzicky dvaadvacetiletý, občas se domnívám, že i psychicky.
"Pojďme dovnitř, tady jsme moc na očích." Ohlédla se po prázdné louce a dovedla nás do domu. Když se za námi zavřeli dveře pokynula nám ať jí následujeme.
"Dáte si něco na pití, nebo k jídlu? Uvařila jsem špagety a boloňskou omáčkou." Kai mě chytil za ruku.
"Jak jsi věděla že tu přijdeme?" zeptal se jí a Leonoře se na tváři vytvořila vráska.
"Nevěděla, doufala, když mi došlo, co chystá, použila jsem na vás staré kouzlo, které Vás mělo dovést sem do bezpečí. Zde se totiž neodváží. Nemá tu co pohledávat, kouzlem jsem ji zakázala se tu vrátit, když mi bylo mými vnoučaty řečeno, co jim prováděla." podívala se na mé bříško a roztřeseně zatřepala hlavou.
"Tady jste, ale v bezpečí, nikdo vám tu neublíží, tohle místo je jak pevnost, nikdo o něm neví a kdo o něm ví, tak k němu nemá možný přístup, i kdyby byl nejsilnějším čarodějem či čarodějkou na světě. Teď si sedněte, musíte mít hlad." Chtěla jsem jí jít pomoct, ale zastavila mě.
"Hlavně ty si sedni, ani nemáš představu, v jakém nebezpečí se nacházíš, musíš nabrat sílu, zde jste sice v bezpečí, ale nebudu tu věčně a vaše děti potřebují silné rodiče." Dlaň mi položila na rameno, aby mě přinutila si sednout. Zmateně jsem se ohlédla po Kaiovy, který šel okamžitě pomoct své babičce.
"Jakmile to dojíte, odvedu vás do pokoje, doufám, že vám nevadí společný pokoj, ale myslím si, že asi ne. I když Kaiův děda by řekl "v naší rodině nikdy nikdo nesdílel pokoj, pokud nebyli manželé, i děti spali odděleně." Ale vždy musí být něco poprvé a já tak nerada dodržuji tradice, takže před dědou jste oddáni." Mrkla na nás a já na ní zírala.
"Děda je tady?" Kaiovy oči se rozšířili a Leonora se usmála.
"A kde by jinde měl být? Právě je nahoře a spí, řekla jsem mu, co se stalo, chtěla jsem ho připravit na váš příchod."
"Jinak, ve skříni máte čisté oblečení, to co máte na sobě spálíme, nemyslím si, že je to více použitelné." Ukázala nám pokoj, kde jsme zatím měli zůstat a mrkla na nás.
"Hlavně si odpočiňte, až přijdete dolů, naučím vás pár ochranných kouzel." Zavřela za námi dveře a já se otočila na Kaie.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lr lr | 24. března 2017 v 16:20 | Reagovat

Krásný!:-) :-) Moc děkuji za přidání nové kapitoly a doufám,že brzy přidáš další ;-) :-)

2 Maruška Maruška | 27. března 2017 v 19:26 | Reagovat

Moc se těším na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama