Perfect girl - 34. kapitola

7. února 2017 v 13:51 | Susi |  Perfect girl
Pár: Damon a Elena
Děj: Damon Salvatore je úspěšný muž, ale má jen jeden problém. Jeho sestra se vdává a on se bude muset postavit těžké výzvě a to v podobě své bývalé přítelkyně a svého bratra. Jak toto setkání dopadne? Obejde se to bez následků? Dokáže Damon odpustit a nebo se vydá jiným směrem?



"Bože… už dost." prosila jsem ho, ale on pořád nepřestával. Nejspíš chtěl dosáhnout svého slibu, že zlomí můj odpor.
"Ještě ne. Až uznáš svou prohru a podvolíš se."
"A co mám říct?" můj mozek přestal fungovat už po druhém čísle, ani nevím u kterého jsme teď.
"To, že to mezi námi je skutečné."
"Těžko se mi mluví, když si…"
"Když jsem tak hluboko v tobě?"
"Jo!" zaskučela jsem. Roztáhl mi nohy o něco víc a tím tak do mě pronikal hlouběji. "Bože!"
"Já to vydržím klidně i celou noc, stačí jen říct." cítila jsem jak se blíží můj další orgasmus.
"Ježiši."
"Nevěděl jsem, že jsi tak zbožná."
"Nejsem, ale už se to nedá vydržet."
"A co když udělám tohle?" zakroužil boky a to byla moje smrt. Cítila jsem, jak jsem se kolem něj začala křečovitě svírat.
"Vyhrál si, vyhrál! Něco k tobě cítím a bojím se toho! Spokojený?"
"Ano." samolibě se na mě usmál a lehl si vedle mě.
"Nechtěla jsem si to přiznat a už vůbec jsem nechtěla žádného chlapa."
"Proč ses tomu tak bránila?"
"Protože on mi hodně ublížil a nejen na srdci." vypadalo to, že už mi začíná rozumět.
"To on ti zlomil tu ruku." nejspíš si vzpomněl na rozhovor, co jsme vedli, když jsme jeli z letiště.
"Ano, ale nejvíc mě bolelo, když vytáhl mojí minulost u soudu, jen aby vyhrál ten proces. To už pro mě byla poslední kapka."
"A skončila si s prací. To je možná věc, kterou nechápu."
"Nemohla jsem se postavit do té síně potom, co udělal. Zvedal se mi žaludek při pomyšlení, že bude zase stát proti mě. Prostě jsem odešla ze dne na den. Hodně lidí mi to vymlouvalo, ale já byla neoblomná."
"Myslíš, že se ještě někdy vrátíš?"
"Ač se ti to může zdát divné, tak mě baví tahle práce, ale čekám na nějaký impuls, který by mě katapultoval zpátky. Vím, že to nebude snadná cesta, ale jednou to určitě udělám." usmál se na mě a podíval se na hodiny.
"Měli bychom se už vrátit."
"Mě se moc nechce. Popravdě, raději bych zůstala tady, ale ty můžeš jít a přinést mi sem večeři." usmála jsem se. Pomalu jsem se zvedla do sedu, ale zastavila mě bolest.
"Au."
"Co se děje?"
"Asi jsme to přehnali."
"Omluvil bych se, ale jsem sobec, takže to neudělám." políbil mě pod ucho a začal se oblíkat. "Alespoň ti to bude připomínat všechno, co se tady dělo."
"Neviděl si mojí botu?"
"Koukneme se po ní při cestě ven."

"No konečně. Můžete nám vysvětlit, kde jste celý den byli?"
"Raději ne, Caroline. Mohla by si puknout závistí." mrkla jsem na ni a ona se zase nafrnila. Jak mě baví ji provokovat. Už vím, co na tom všichni mají.
"Běžte se převléct. Takhle nemůžete uvítat hosty." oba jsme se otočili na Damonovu matku.
"Jaké hosty?"
"Přijeli Forbesovi."
"Hmm, tak to my si zalezeme nahoru a nebudeme rušit."
"Je slušnost pozdravit se s nimi. Večeře bude za dvě hodiny." otočila se a odešla zpátky - řekla bych že asi do obýváku.
"Začínám se cítit nějak divně." zakašlala jsem. "Asi na mě něco leze."
"Z tohohle se jen tak nevyvlíkneme, ale pokud jsem dobře slyšel, tak máme ještě dvě hodiny. To je spousta času na společnou sprchu." nevím proč, ale vyloudilo mi to úsměv na tváři. Chytila jsem ho za ruku a oba jsme běželi nahoru po schodech.

"Proč z toho vlastně tvoje matka dělá takovou věc?"
"Taky nejsem zrovna nadšený, že se musím oblíkat do košile, když večeřím se svou rodinou."
"Potřebuju moct." otočila jsem se k němu zády a čekala až mi zapne zip. Během toho si samozřejmě neodpustil malou provokaci, ale nakonec je zapnul.
"Ty šaty se mi líbí."
"To bych řekla, vždyť si je platil."
"Ty vybrala Sophii?"
"Jop."
"Má dobrý vkus."
"To ji neberu, ale nákupy s ní neberou konce. Veř mi, byla to noční můra."
"Přijela za mnou, aby mi pomohla vybrat smoking, veř mi, že vím o čem mluvíš."
"Měli by jsme už jít, ať nás tvoje máma nezabije."
"Nechci tam sedět s Forbesovou, bude mě zabíjet pohledem."
"Ještě že jsi doktor, sám se uzdravíš." zavřela jsem za námi dveře a šla k velkému schodišti.
"Ty si z toho děláš legraci, ale já mluvím vážně."
"Ber to z té lepší stránky."
"A jaké?"
"Smoking do rakve už máš." rozesmála jsem se a se smíchem jsme taky šli na večeři.

***
Doufám, že se vám bude další kapitola líbit :-)
Susi
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzi Zuzi | 7. února 2017 v 20:37 | Reagovat

Juuuu... Konečne si to Elena pripustila... Dúfam, že v ďalšej kapitole bude aj časť s tej večere :) :)

2 Maruška Maruška | 7. února 2017 v 21:53 | Reagovat

Super povídka moc jí mám ráda... patří mezi mé nejoblíbenější z tohoto blogu

3 Nikola Nikola | Web | 8. února 2017 v 13:01 | Reagovat

Konečně něco, ehm, normálního, žádná Asie.. Děkuji!

4 Baska Baska | 9. února 2017 v 18:07 | Reagovat

Milujem tuto poviedku. Prosi o pokracovanie. Paci sa mi, ze konecne priznala, ze k nemu nieco citi. Uz sa tesim na pokracovanie.......

5 Lilien Lilien | Web | 17. března 2017 v 22:07 | Reagovat

Super! Kdy bude další, nemohu se dočkat !? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama