A New Beginning - 7. kapitola

1. února 2017 v 15:11 | Susi |  A New Beginning
Pár: Damon a Elena
Děj: Damon Salvatore, nastupuje na střední školu v Mystic Falls jako nový učitel. Dívky ho vítají, chlapci snášejí. Jen jedna dívka je v jeho blízkosti nejistá. Příběh plný odhalování tajemství a předsudků…





Co sem zase komu udělal, že musím k té rašpli do ředitelny? Proboha, že by věděla na co myslím a proto si mě k sobě zavolala? Možná bych si už měl vzít den dovolené.
"Ahoj Damone."
"Zdravím."
"Posaď se prosím." sedl jsem si na židli a čekal co přijde tentokrát. "Asi si říkáš, proč jsem si tě zavolala."
"No, tak trochu."
"Jak se ti líbí v nové práci?" to se chce vážně bavit zrovna o tomhle?
"Jo, zatím je to fajn."
"Nemáš problémy se studenty?"
"O žádných nevím."
"A co naši maturanti?"
"Ti jsou v pohodě. Pořád si myslí, že mají všechno na háku."
"To jsou celí oni, za ty tři roky se vůbec nezměnili."
"Promiňte, ale za chvíli začne hodina a já nechci přijít pozdě, takže o čem jste se mnou chtěla mluvit?"
"Máš pravdu, omlouvám se. Půjdu hned k věci. Slyšel si už o soutěži MAPS?"
"Jistěže, je to nejprestižnější matematická soutěž ve státech."
"Ano a účast studenta z naší školy je naprosto nezbytná."
"A já jsem tady protože…?"
"Jsi matikář - to už snad mluví za vše."
"Mám někoho vybrat?"
"Ne, už jsem vybrala jednu osobu, která se soutěže zúčastní."
"Dobře a kdo to je?"
"Elena Gilbertová."
"Elena?"
"Ano, je s ní nějaký problém?"
"Ne, vůbec ne. Jen si nejsem jistý, jestli je to vhodné teď v maturitním ročníku. Je to časově velice náročná soutěž, ale pokud bude chtít, tak ji s přípravou samozřejmě pomůžu."
"To jsem ráda, ale víc bych byla radši kdyby si ji přesvědčil, aby se zúčastnila."
"Já nevím, pokud to nechce tak…"
"Promluv ji do duše, slib ji jedničku, udělej cokoliv, ale ona na tu soutěž pojede!" No dobře, to je najednou křiku.
"Proč tam vlastně nechce?"
"Povím ti to takhle, Damone. Elena vyhrála předchozí tři ročníky a …" Skutečně? To je naprosto úžasné! Kdyby i letos vyhrála, mohla by dostat bonusové peněžní ohodnocení a to doporučení, které by přidali k jejím studentským výsledkům. Byla by to vstupenka na jakoukoli matematickou fakultu.
"Já to zkusím, ale neslibuju zázraky."
"Radila bych ti to a teď už běž, ať nepřijdeš pozdě na vyučování. Tady jsou složky, jedna je pro tebe a druhá pro ni."
"Dobře." Zavřel jsem za sebou dveře a šel rychle pryč, než si mě zavolá zase zpátky. Copak můžu někomu mluvit do duše. Elena má svoji vlastní hlavu, ale to že tu soutěž vyhrála už třikrát za sebou je úžasné. Kdyby se jí to povedlo i letos, bylo by to … no prostě super. Rychle jsem si vzal věci z kabinetu a šel do třídy maturantů. Hodina historie to bude zábava. Potom všem, co jsem se dozvěděl ve třeťáku se skutečně bojím odpovědí tady.

"Ještě jednou dobrý den." položil jsem své věci na stůl a otočil se zpět ke třídě. "Minule jsem se zapomněl zeptat, kolik z vás si vybralo historii jako maturitní předmět." nikdo na mě nezareagoval. "Ale notáák, probuďte se a zvedněte ty ruce. Já vám hlavu neurvu! Podle mých zkušeností vím, že si tento předmět vybírá nejvíce lidí, protože se to všechno naučíte jako říkanku a konec, takže kdo si vybral historii jako maturitní předmět?" pomalu se začali zvedat ruce. No alespoň něco.
"Netlačte tak na nás, pane profesore. Máme ještě měsíc k podání přihlášky."
"To je sice pravda, ale seminář z historie začínám už příští týden, takže si uvědomte, že můžete být pozadu. A teď se podívejme na…"

"Nezapomeňte si na příští hodinu přečíst kapitolu dvě, budu se vás ptát na obsah." třída se vyprázdnila a zůstali tady jen tři studentky. Výborně. "Eleno, mohl bych s vámi na chvíli mluvit?"
"My počkáme venku." poděkoval jsem a počkal až zavřou dveře.
"Něco jsem provedla?"
"Ne, ale paní ředitelka mi pro vás dala tohle." podával jsem ji složku s materiály a ona se na ni nezaujatě dívala.
"Já tam nechci."
"Eleno, slyšel jsem, že jste ji vyhrála už třikrát a…"
"Ale já už tam nechci. Je mi líto."
"Ani si to nerozmyslíte?" zavrtěla hlavou. "Chápu, máte toho teď hodně. No nic."
"Můžu už jít, prosím?"
"Jistě." Myslím, že mě paní ředitelka zabije. Posbíral jsem si věci a šel jsem do kabinetu.

"Ahoj, už končíš?"
"Jo, jenom si sbalím věci a už půjdu, proč?"
"No, mám se tě zeptat, jestli už na dnešek něco máš."
"A kdo přesně tě navedl?"
"Jenna, chce se s tebou seznámit a nemusíš se ničeho bát, umí vařit." zasmál jsem se.
"Tak dobře, přijdu. Vlastně moc rád."
***
Snad se vám bude další kapitola líbit.
Po zhruba 10. kapitole se ten děj rozjede trošičku víc.
To slibuju ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 1. února 2017 v 15:58 | Reagovat

Hezké :-)

2 Ellen Ellen | 2. února 2017 v 18:21 | Reagovat

Naprosto nechápu El proč se tak moc vyhýbá Damonovi🤔 Já mít učitele Damona tak jdu klidně i na recitační soutěž😂👏🏻

3 Maruška Maruška | 3. února 2017 v 11:11 | Reagovat

Skvělá kapitola moc se těším na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama