Snídaně - vánoční povídka

23. prosince 2016 v 19:59 | Hannah |  Jednorázovky
Pár: Bonnie/Kai
Děj: Po 6x22 neberte prosím v úvahu 7 - 8 serii .. Mrkající
Poznámka: Protože je 23.12 a zítra pracuji, tak vám tu dávám za mě vánoční dárek v podobě povídky, doufám, že vám nevadí, že je to bonkai, ale je to můj nejoblíbenější pár v TVD (Promin Susi) Rozpačitý ...



Seděla jsem v kavárně a zrovna snídala muffiny s kávou, když si ke mně někdo přisedl. Zvedla jsem nakvašeně hlavu a chtěla toho dotyčného zpražit, když mi došlo, kdo to je.
"Kai, co tu chceš?" odfrkla jsem a upila si kávy. Jeho pohled byl nepříjemný. Cítila jsem, jak mi pohledem zírá na rty. Pozvedla jsem obočí a čekala.
"No tak Bon, budou Vánoce, přišel jsem pozdravit svou nejoblíbenější bytost na téhle planetě." Usmál se a sebral mi muffin.
"Hej to je moje! A mimochodem já myslela, že svou nejoblíbenější bytostí jsi sobě ty sám." Kai kousl do toho čokoládového skvostu a vzdychl. Bože, proč to zní jako by s tím jídlem souložil.
"Víš, vždy jsem měl slabost pro čokoládu." Mrkl na mě a mě bylo šoufl.
"Tím chceš říct, jako co?" obořila jsem se na něj a měla chuť ho něčím trefit.
"No, že mám rád čokoládu, tu hnědou sladkou věc. Která někdy umí být i hořká, ale když ji miluješ není co řešit." Znovu na mě mrkl.
"Nech toho je to nechutný." Zkřížilajsem si ruce na prsou.
"To je tvůj názor, mě to přijde až moc chutný. Ten muffin je fakt dobrý, co do něj dávají?" podíval se směrem ke kuchyni a já si povzdychla.
"Tady je nepečou, jen prodávají." Kai
na mě znovu otočil svůj pohled a usmál se.
"Myslíš, že kdybych našel pekárnu, tak by mi na zakázku mohli upéct muffin v lidské velikosti? Protože bych se s ním oženil a žil s ním šťastně až do smrti." Obrátila jsem oči v sloup a vlastně přestala už počítat, kolikrát jsem je protočila.
"Kdyby to udělali, dal bys mi už pokoj a jel s ním do západu slunce? Protože jste si očividně souzeni, ty rád mluvíš a on nemá uši, nebo ho nic nebolí, takže když ho bodneš, nebude tě nenávidět. Nebo-."
Kai mě utnul rukou a na tváři se mu objevil vážný výraz. O ou.
"Takže ty mě nenávidíš, protože mluvím a proto, že jsem tě bodnul?" nadzvedl obočí díval se na mě jak na zjevení.
"No střelil jsi mě šípem, pak jsi mě škrtil v autě, nadopoval nějakým sajrajtem, bodl jsi mě nožem, pak jsi mě nechal v roce 1994, a nakonec jsi se mnou práskl o zeď s tím, že si mě tam chtěl nechat doopravdy zemřít. Jak bych tě mohla nenávidět, vždyť ty jsi naprostý andílek. Hej, mám pro tebe jednu špatnou zprávu, nejsi andílek, jsi sociopat, šílenec, magor, který rád zabíjí lidi. Jak bych mohla tě nemít nerada?" svraštila jsem obočí a mračila se na něj, jak nejlépe jsem uměla.
"Dobře, dobře, ale vezměme si to od začátku. Ty jsi mě probodla rýčem, já tě střelil šípem, ty jsi mi vrazila propisku do krku, ne, že bych tě zrovna škrtil v autě, myslel jsem si, že tě to dokonce vzrušilo v jednu chvíli, když jsem ti zafoukal na krk." Otřásla jsem se a Kai se usmál.
"Jop bodl jsem ti nůž do břicha a nechal tě v roce 1994, ale bylo to jen proto, že bys mě nikdy nepustila z toho pekla a chtěl jsem, abys pochopila, proč jsem tam nemohl zůstat. Pak jsem se, ale skoro obětoval, když jsi chtěla spáchat svoje malé harakiri, takže nemáš zač a v roce 1903 jsi mě bodla celkem čtyři krát, První do zad, podruhé do zadku, po třetí do nohy a po čtvrté, když jsi mě tam nechala jako svačinku pro upíry. A ano byl jsem tak naštvaný, že jsem s tebou práskl o tu prokletou zeď, ale myslíš, že bych tě tam nechal? Měl jsem takovou chuť tě potrestat, že jsem nepřemýšlel, ale přitom mi to skvěle nahrálo do karet. Chtěl jsem ti ukázat, že Damon si vždy vybere Elenu. Sice tehdy si vybral mou hlavu, ale vuala jsem tu a už nechci, aby mezi námi bylo tohle. Chci tě poznat. Jak se říká, co bylo bylo, jede se dál." Usmál se, ale já se nechtěla usmát. Já se nechtěla usmívat. Některé věci jsem ani nevěděla. Jako to, že se obětoval, anebo, že tam byli i ostatní upíři a kde jsou teď? Cítila jsem, jak mi z tváří mizí barva.
"Cože?" vytřeštila jsem na něj oči a on na mě zíral.
"Jede se dál?" zkusil a já zakroutila hlavou.
"Tohle nemyslím, co že jsi říkal? O tom obětování a upírech?" dívala jsem se na něj s rozšířenýma zorničkami a čekala než mu to dojde.
"Ty to nevíš?" zakroutila jsem zmateně hlavou a cítila se zrazeně, zrazena Damonem a všemi, kdo o tom museli něco vědět a nic mi neřekli.
"On ti to neřekl?" polkl a já znovu zakroutila hlavou.
"Dobře, pamatuješ si ten den, kdy jsi měla narozeniny. Já tam byl, i Jeremy, Damon a Elena." Zírala jsem na něj a naprosto zapomněla na svou snídani.
"Byli jsme jak duchové, Znáš snad film Duch s Patrickem Swayzem, stačila ještě ta písnička a byl by to naprostý doják. No, ale vraťme se k tématu. Když mi řekli, že máš narozeniny, neváhal jsem - chápeš emoce létali vzduchem, ale nemohl jsem tě odtamtud dostat, protože ti pitomci si usmysleli, že tam půjdou semnou. Bylo mi blbé jim říct, že nejsem superman, abych je všechny vzal sebou a ještě tě odtamtud dostal, no, ale Damon nějak odtušil, prý podle toho burbonu co jsi pila, že … ty víš co. No, ale pak to nevyšlo, odpoj a mi leželi na zemi, já s krví u nosu." Přerušila jsem ho, protože jsem neměla celý den, na to abych ho poslouchala.
"K věci, prosím."
"Okej, no vrátil jsem se tam s Jeremym a snažili se ti dát znamení, kde máš hledat magii, no jenže, spojení se zase přerušilo, protože mě Liv probodla, chtěla se pomstít za Luka atd. No jenže jsme se tam za tebou vrátili znovu, já skoro polomrtvý a Jeremy šel za tebou do té garáže, šel bych taky, ale měl jsem co dělat, abych udržel to kouzlo. A to je celé, jsi živá a zdravá a v pohodě." Koukala jsem na něj s puso dokořán.
"A upíři?" sledovala jsem, jak polkl.
"Když jsi odešla, našel jsem bandu upírů, která si ze mě udělala konzervu, nebylo to nic příjemného, ale detaily popisovat nebudu, už jsem na to skoro zapomněl."
"Dobře, za prvné ti děkuji, za druhé se omlouvám. Já nechtěla, aby si z tebe někdo dělal svačinku. Jen jsem ti to chtěla vrátit, abys cítil, jak jsem se cítila, jako opuštěná troska, myslela jsem, že pokud máš emoce, tak to pochopíš a za nějakou dobu se pro tebe vrátím a vyřešíme to." Řekla jsem a vzpomněla si na dobu, kdy jsem o tom hodně polemizovala. Podívala jsem se na své ruce a kafe, které jsem v nich držela a trochu upila, už bylo studené.
"Dobře, když jsme si to vyříkali, myslíš, že by mi upekli ten muffin?" v moment co to dořekl jsem se začala smát, a skoro jsem nemohla přestat.
"Hej, to je vážná věc." Zašklebil se, ale na tváři mu hrál pobavený úsměv.
"Bože, mi tu řešíme vážné téma a ty pořád myslíš na ten pitomý muffin?" zakroutila jsem nevěřícně hlavou a zachichotala se, když jsem si představila Kaie s muffinem v lidské velikosti.
"No tak, víš muffin, který chci já nechce mě, tak se musím poohlédnout i jinam." Znovu na mě mrkl, v tomhle dni snad už po čtvrté.
"Co mají všechny ty narážky znamenat? Že tě nechci? Kai před malou chvílí jsem tě ještě nenáviděla, netlač na pilu. Zpomal, kam pořád spěcháš? Jsem jen člověk, neumím přepnout z nuly na sto během vteřiny. Dej mi chvíli voraz. Před malým okamžikem jsem změnila svůj dlouhodobý názor na jednu šíleně ukecanou, otravnou a nechutnou osobu." Kai vypadal dotčeně.
"Kdo říkal, že mluvím o tobě?" nadzvedla jsem obočí a on se ušklíbl.
"Vážně? Za prvé, pořád mi zíráš na pusu, říkáš mi, že jsem tvá nejoblíbenější bytost na světě, nechceš, abych tě nenáviděla, pořád máš narážky na čokoládu - i když nevím, jestli to mám brát jako kompliment nebo urážku." Úsměv se mu zvětšoval a já poprvé měla pocit rozklepaných kolen, když jsem se na něj podívala.
"Kompliment." Přikývla jsem a pokračovala.
"Pořád na mě civíš, jako třeba teď, děláš někdy i nevhodné vtipy, pořád za mnou dolejzáš, máš až šílenou potřebu se mi omlouvat, nebereš ne, jako odpověď." Zírala jsem na něj, jako on na mě.
"Co ti z toho vychází, doktorko?" řekl a ani nemrkl.
"Že jsi buď šílenej fetišistickej stalker a nebo-"
"Nebo?" pobídl mě, abych pokračovala
"Nebo, ke mně něco cítíš." Řekla jsem bez přemýšlení a ve chvíli co mi došlo co jsem řekla, jsem na něj vykulila oči. Kai chvíli neuhýbal pohledem a já měla pocit, že mi srdce exploduje. Do háje, proč jsem si to neuvědomila dřív?
"Tedy, co je správně?" Usmál se a já cítila, jak mi knedlík roste v krku.
"To se nikdy nedozvíme." Utnula jsem ho a podívala se dolů na hrnek. Ucítila jsem jeho prst pod svou bradou, a zvedla k němu pohled.
"Dozvíme, protože ty to víš." Odsoudil mě a já zaklepala hlavou.
"První?" zkusila jsem, abych trochu uvolnila to obrovské napětí mezi námi.
"Bonnie." Pozvedl obočí a já uhnula pohledem k paní číšnici.
"Zaplatím." Mávla jsem na ni a ona ke mně hned přicupitala, věděla jsem, že pokud se v téhle chvíli podívám na Kaie, stanou se jen dvě věci, bud mě dál bude propalovat tímhle pohledem anebo to nevydržím a políbím ho. Do háje, tohle ne… tohle jsem už v sobě uzavřela, měli jsme kdysi okamžik, který by se dal nazvat, jako ten okamžik, kdy kluk políbí dívku a kolem nich začnou vybuchovat obrazně petardy , ale tohle skončilo, když nás Damon přerušil. V té chvíli jsem si zakázala, přece myslet na něj takto. Hlavně po těch novinách, tom článku, kde psali že zabil čtyři děti. Do háje Bonnie, zabil své sourozence, přestaň s těmito myšlenkami.
"Bude to čtyři padesát." Zkasírovala a já ji dala pět dolarů.
"Zbytek si nechte." Vstala jsem od stolu a nějakým způsobem věděla, že mě Kai následuje. Zrychlila jsem krok, když jsem vyšla ze dveří a nasadila si kapuci, protože začalo silně sněžit. Když jsem zabočovala do uličky, abych se rychleji dostala domů. Ucítila jsem, jak mě někdo chytnul za paži a přirazil ke stěně. Nemusela jsem ani vzhlédnout, abych věděla, kdo to je. Přesto jsem to udělala, když jsem se setkala z jeho očima. Přestala jsem dýchat, když se ke mně sklonil a před tím, než mě políbil si oblízl rty. Jemně líbal můj spodní ret a já zamrzla v pohybu. Během následujícího okamžiku položil své zmrzlé ruce na můj obličej a držel ho, jako by se měl rozsypat. Zavřela jsem oči a začala mu polibky oplácet. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a on mě nadzvedl, abych mu mohla obmotat nohy kolem pasu. Po pár okamžicích si začal notovat melodii z Ducha, a já se začala usmívat, když mi ve stejné chvíli oždiboval koutek úst. Slyšela jsem, jak se lehce zasmál, když zjistil, že se tomu usmívám.
"Hrát tam tohle, když jsme za tebou přišli, tak to překoná Titanik." Lehce se semnou kymácel ze strany na stranu u melodie, kterou pobrukoval.
"To určitě." Souhlasila jsem
"Tak která odpověď to bude, jsem ten šílenej fetišistickej to poslední slovo mi vypadlo." Přiznal a já se na něj usmála.
"Myslíš stalker?" přikývl a já zakroutila hlavou.
"Tak co tedy?" podívala jsem se na něj a usmála.
"Však ty to víš." Zašklebil se na mě a já se ušklíbla.
"Záleží, ale jestli to tak cítíš taky, BonBon." Podíval se na mě nevinnýma očima a já si připadala v té chvíli šťastná.
"Netlač na pilu." Políbila jsem ho na nos.
"Dej nám čas."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama