Reálný život

7. října 2013 v 21:46 | Hannah |  Jednorázovky
Pár: Nick (Klaus)/Caroline
Děj: Nenavazuje ani na knihu ani na seriál
Poznámka: Oba jsou lidé a upíři neexistují ani vlkodlaci, tedy v téhle povídce. Mrkající Smějící se Povídka k 4000. :)









Procházela jsem se po svém pokoji a připadala si trochu ztracená sama v sobě. Už je to skoro sedmnáct let co znám Nicka Mikaelsona. A on se chová, po jednom incidentu, jako bychom byli dva cizí lidi. Štve mě. Nemá právo takhle vyvádět. Vždyť můžu chodit, s kým chci. Myslela jsem, že jsme přátelé, ale asi jsem se v něm spletla. Podívala jsem se na fotku, kterou jsem mněla na nočním stolku. Byla jsem na ní s Nickem a Plutem v Disneylandu minulé léto. Usmála jsem se a sedla si na postel. Proč musí být všechno tak příšerně složité. Neřekla bych ani slovo, kdyby byl můj bratr, jenže on je pouze můj nejlepší přítel. Ani Elena a Bonnie mi nejsou tak blízké. Možná jsem udělala chybu já....
Před týdnem..
"Půjdeš tancovat?" zašeptal mi Tyler do ucha. A já přikývla. Propletl naše prsty a vedl mně do víru tance. Zrovna hrála nějaká písnička od Rihanny. Ani jsem ji pořádně nevnímala, jen se kroutila do melodie. Najednou si mně přitáhl hodně těsně k hrudi, až jsem přestala málem dýchat. Usmál se mému vyděšenému výrazu a hrubě mě políbil. Ten polibek ve mně vyvolal živočišnou touhu. Několik minut jsme se líbali, než to Tyler přerušil a přerývaně vydechl.
"Nepůjdeme někam jinam?" významně se na mně koukl.
"Jo." bylo toto jediný, co jsem dokázala ze sebe dostat. Zakroutil si pramen mých vlasů na ukazováčku, pak jej pustil a začal se vzdalovat, ovšem oční kontakt se mnou nepřerušil.
Jak zhypnotizovaná jsem ho následovala ke dveřím pro zaměstnance klubu.
Když jsme za sebou zavřeli, vrhl se na mně a já se praštila slabě o skřínku, která stála u dveří.
"Promiň." řekl a přesunul se semnou trochu dál od dveří. Po asi nekonečné době se ode mně odlepil a začal mi svlíkat tričko, neváhala jsem a po chvíli leželo jeho tričko trochu dál od mého.
"Co to tady je? Proboha Caroline!" zakřičel někdo, já ovšem nepoznala kdo, neboť mně oslepovalo světlo jdoucí ze sálu. Bylo zvláštní, že jsme ho ani nepostřehli, když otvíral dveře, asi jsme byli moc zabrání zkoumáním toho druhého. Uchechtla jsem se jako puberťák načapaný při vandalizmu, ovšem Tylerovy moc do smíchu nebylo. Ten dotyčný se k nám přibližoval nebezpečně rychle. Proto jsem sebrala spěšně své tričko ze země a přitáhla si ho k tělu, abych zakryla co možná nejvíc.
Najednou se před námi ukázal v celé své kráse a já v něm poznala Nicka. Ten výraz jeho tváře už snad nikdy nezapomenu. Vypadal jako by mu někdo zabil domácího mazlíčka a on mu šel za to rozbít hubu. Ovšem co řekl, tak za to bych mu jí s chutí rozbila sama.
"O, koho pak to tu máme? Že by to byl náš fotbalový kapitán, neboli děvkař a naše naivní miss Mystic Falls - děvka. Tak to mě omluvte, nebudu vás dál rušit, ve vaší největší chybě vašich dosavadních životů. Caroline myslel jsem si, že máš navíc." opovržlivě se podíval na Tylera.
"Tím lepším myslíš sebe? Moc si nefandi, kámo, ale tobě by Car dala pouze, kdyby si byl poslední chlap na planetě." uchechtl se a já mu chtěla dát takovou facku, že by se s toho už nikdy neprobral, ale než jsem to stihla udělat, přirazil ho Nick ke stěně a jednou rukou ho zvedl za krk.
"Ještě jednou něco takového či podobného řekneš nebo mně naštveš, a můžeš se spolehnout, že to bude to poslední, co uděláš." zavrčel a odhodilho na poličky vedle stěny, pak jak anděl zkázy odešel. Od té doby se mnou nemluví a totálně se mi vyhýbá.
Současnost ..
Zašla jsem za Bonnie, ta mi snad poradí, co mám dělat.
Otevřela mi a s úsměvem, který se mi zdál lehce falešný, mi pokynula, ať jdu dovnitř.
Vstoupila jsem a najednou cítila na sobě zuřivý pohled Eleny a Bonnie.
"Co si o sobě vůbec myslíš, víš, jak si mu ublížila?" rozčíleně na mně zaječela Elena. Zamračila jsem se na ní, jak nejlépe jsem uměla.
"Já, že jsem mu ublížila, vždyť můžu chodit, s kým chci. Jemu do toho nic není. Je to sice můj nejlepší přítel, ale to je všechno. Nemá se, do mého života co starat, jako já do jeho. A vám oběma taky do toho nic není. Tyler je fajn kluk a já ho miluju." opřela jsem se o zárubeň dveří a pozorovala, jak v nich houstne vztek.
"To není pravda a ty to víš." pronesla Bonnie.
"Co není pravda, to že Tylera miluju nebo, že vám všem do toho nic není.?" zakroutila jsem nechápavě hlavou.
"Obojí. Je nám do toho hodně, jsi naše kamarádka a my tě musíme chránit. A Tylera nemůžeš milovat, protože někoho jiného miluješ už od mala." přebrala slovo Elena. Vyvalila jsem na ně oči.
"Cože? A ty si teď nějaký odborník na moje vztahy? Nebo na mně samotnou. Jak ty můžeš vědět líp než já, že miluji někoho jiného? Co?" složila jsem si ruce na rukou a pozorovala, jak se Elena snaží hledat správná slova, evidentně jsem ji zaskočila, neboť jednu celou minutu nepromluvila ani slovo.
"Nejsem odborník na tvoje vztahy, jen poznám, když zamilovaná jsi a kdy ne a taky do koho. Když se díváš na Tylera tak z tebe nevyplouvá žádná emoce, jsi smutná a snažíš se vymyslet něco, aby si myslel, že s tebou není nuda. Jenže když vidíš toho druhého tak záříš, směješ se, jde z tebe cítit štěstí a láska. Když jen na chvilku odejde z místnosti, už se po něm rozhlížíš a ptáš se, kdy se vrátí. A je tu ještě ta věc, že když říkáš, miluji - tak to myslíš vážně. Jsi zasněná a šťastná, jenže když mluvíš o Tylerovy tak říkáš, miluju." Civěla jsem na ní v čistém úžasu, nevím kdy, ale najednou jsem mněla oči zalité slzami. Jako by pravda, řečená někým jiným bolela, víc než lež, kterou jsem si celý život maloval kolem pusy. Rychle jsem otevřela dveře.
"Ještě jedna věc, i když jste moje kamarádky, tak vám do toho to všeho stejně nic není." a zabouchla jsem za sebou. Mně nikdo nebude říkat, kdy jsem nebo kdy nejsem zamilovaná, já to musím přece vědět nejlíp sama. Možná, že Tylera nemiluji, ale od nich není fér, že se proti mně tak spiknou a jdou proti mně obě. A pak, že vám kamarádky vždy poradí. Cha.
Zabočila jsem ke svému domu, když jsem pod schody zahlédla Nicka. No tak to už je na mně hodně.
Přišla jsem k němu blíž a všimla si, že spí. Nemohla jsem si pomoct, ale musela se usmát. Přisedla jsem si k němu a pozorovala jeho roztomilý obličej, který mi tolik připomínal ty chvíle, kdy jsme jako malé děti spávali ve stanu a bezstarostně jsme si vyprávěli různé hororové příběhy, kterým jsme se spíše smáli, než se jich báli. Jak moc jsme se změnili. A uvědomila si, že Elena mněla pravdu, jeho jsem milovala už od chvíle, když jsem ho viděla poprvé, nebyla to však ta láska, kterou cítím teď, byla to úcta a přátelství. Jenže ty se měnili spolu s námi, když nám bylo dvanáct, naučila jsem se ho respektovat a brát takového jaký je. V patnácti jsem žárlila na každou, která ho sjela vyzývavým pohledem od hlavy až k patě a on ji to oplatil. A teď si bez něho neumím představit život.
Pohladila jsem ho po kučeravých vlasech. Nepatrně sebou trhl.
"Caroline?" to slovo pronesl s takovou něhou, až mně z toho zamrazilo.
"Jo, to jsem já. Ale někteří mi říkají i Forbesová , Děvka či naivní miss Mystic Falls." usmála jsem se a nedala na sobě znát, že mně to bolí. Trochu sklonil hlavu.
"Omlouvám se, nevěděl jsem, co říkám, byl jsem naštvaný. Dobře, byl jsem rozzuřený. Jenže to mi stejně nedávalo právo tak jednat, vím, co jsme si slíbili, že pokud někoho potkáme, tak tomu druhému do toho nic nebude. Ale fakt sis nemyslela, že když začneš chodit s Tylerem tak budu zářit jak sluníčko-."
"No to jsem si nemyslela, že budeš zářit jak sluníčko." zamračil se, jelikož jsem ho přerušila. Proto jsem s nevinným výrazem zvedla ruce nad hlavu v obranné póze. Usmál se.
"Víš, jde o to, .....myslím že jsem si to tu někde napsal-." začal si prohrabovat kapsy od bundy. Avšak toho po chvilce s neúspěchem nechal. Pozorovala jsem ho s neskrývanou zvědavostí.
"No jde o to, že tě miluji. Miluji tě Caroline Forbesová. Už od první chvíle co jsem tě uviděl." Zírala jsem na něho. Jeho rty se ke mně pomalinku přibližovali, jako by se bál, že uteču nebo se mu v rukou rozplynu. Nakonec však vzdálenost mezi námi překonal a já se cítila po tak dlouhé době opět šťastná a milovaná člověkem, kterého miluji.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wer Wer | E-mail | Web | 8. října 2013 v 18:31 | Reagovat

krásne

2 mia-povidky mia-povidky | Web | 12. října 2013 v 17:08 | Reagovat

to je prostě nádhera ;)

3 Roxana Roxana | 30. května 2014 v 20:32 | Reagovat

Super kéž by byl další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama