Love and hate - 11. kapitola

28. října 2013 v 14:23 | Susi |  Love and hate
Pár: Damon/Elena
Spoluautor: Hannah (díky ní tahle povídka vznikla)
Děj: Katherine se konečně rozhodla, ale zlomila tím Damonovi srdce. Ten si své bolavé srdce bude léčit ve městě, které nikdy nespí. Bude se na ní snažit zapomenout jediným způsobem, který zná. Bude ubližovat ostatním. Ve svém plánu chtěl pokračovat, dokud nevyvraždí celé město, ale jednoho dne potká jednu dívku, která mu otočí život o sto osmdesát stupňů. Dokáže se kvůli ní změnit a co ona? Bude chtít někoho jako je Damon. Sama má totiž hodně tajemství, které nechce, aby bylo někdy odhaleno.

MOC DĚKUJU CLARE ZA NÁPAD NA JEJICH PRVNÍ RANDE!
Poznámka: Doufám, že se bude líbit. Komentáře by mě moc potěšily :-)



A je to tady! Dneska jdu s Damonem na rande. Mám celkem strach, protože je vážně divnej a nevím, co od něj mám čekat. Snad nevymyslí nějakou bláznovinu. Doufám, že nebudu muset skákat padákem nebo jít na takovou tu věc, jak skočíte s tou gumou a pak se houpete nad vodou. Při té představě jsem se oklepala. "Ty dneska někam jdeš?" do pokoje vešla moje spolubydlící a divně si mě prohlížela. "Ano, dneska někam jdu, proč?" "No, že ty nikdy nikam nechodíš!" "Ale dneska někam jdu, potřebuju snad tvoje svolení?" "Ne to ne, vlastně je dobře, že dneska někam jdeš, protože tady dneska bude menší večírek a my tě chtěli tak trošičku poprosit, jestli ..." "Jestli bych nešla někam jinam." Doplnila jsem její velice často používanou větu. "Ano přesně tohle jsem ti chtěla říct, díky že to chápeš." Zavřela za sebou dveře a už se ani nezajímala o odpověď. Znovu jsem se podívala do zrcadla. Proč nikdy nebudu vypadat, tak jak zrovna chci? Damon mi řekla, že se nemám moc fintit. Jako bych snad měla do čeho. Vzala jsem si na sebe jen rifle, tričko a na něj tenký svetr. Venku svítí sluníčko, takže by mi neměla být zima. S mým dnešním společníkem se mám sejít kolem desáté u baru. Nechápu, proč tam mám být tak brzo. Vzala jsem si ještě peněženku, telefon a vyšla jsem na smluvené místo. Ještě musím vymyslet, co budu dělat večer, když nemůžu do svého pokoje a vlastně i bytu.

Když jsem došla k baru, tak už tam Damon stepoval. Musela jsem se pousmát. Spíš jsem čekala, že tady budu stát já a vyhlížet ho. Když mě uviděl, tak se na mě usmál. "Ahoj." "Ahoj Damone, tak co máš v plánu?" "To je překvapení." Popostrčil mě k nějakému autu a začal mi otevírat dveře. "To je tvoje auto?" přikývl. Nedala bych moc za to, kdyby ho spíš někde ukradl, ale vzhledem k tomu, že Rick říkal, že mu záleží jenom na dvou věcech a to je samotný Damon a pak jeho auto. "Takže, kam máme namířeno?" "Nech se překvapit." Podíval se na mě a asi to poznal. "Snad se nebojíš?" povytáhl obočí. "Možná trochu." Pokrčila jsem rameny. "Neboj se, nechci tě někam odvézt a tam tě zabít." Tohle mě ani nenapadlo a to teď se doopravdy bojím, co já o tom chlapovi vlastně vím? "Eleno, to byl jen vtip, když se nevrátíš, tak mě Rick zabije, to mi věř!" jo, tohle mě možná trošku uklidnilo, ale kdyby tohle chtěl vážně udělat, tak by mi to neříkal nebo snad? Zatřepala jsem hlavou, nesmím mít tady tyhle ty myšlenky. "Dobře, když se mi něco stane, tak tě Rick zabije. Kam máme vlastně namířeno?" "To je překvapení." Tajemně se na mě usmál a sjel na silnici, která vede pryč z města. "Neřekl si mi, že pojedeme pryč z města." "Neptala ses." "Pravda." Podívala jsem se ven z okna. Projížděli jsme kolem lesů a New York už byl v nedohlednu. "Neboj se, už tam budeme." "Já se nebojím." Podíval se na mě nevěřícně. "Jo, trochu." "Vážně se nemáš čeho bát." "Vážně, vůbec tě neznám." "No, … to je sice pravda, ale tenhle výlet je o tom, aby si mě poznala." "Já jenom čekám, až vytáhneš tu motorovku." Začal se smát. Proč se k sobě chováme pokaždé jinak?

Vážně ž jsme jeli jenom chvilku, než Damon zastavil. Zaparkoval na nějaké louce a pomohl mi ven z auta. Nevím proč, ale přiblble se na mě usmíval. "Proč se takhle tváříš?" "Hrozně mě rozesmála ta představa, že si myslíš, že bych tě vážně odvezl pryč z města a tady tě zabil." "Jsem ráda, že jsem tě pobavila a teď mi řekni, co tady budeme dělat." "Jsi hrozně moc zvědavá." Odešel ke kufru a otevřel ho. Bála jsem se, co tam bude, ale pak když jsem uviděla, co v něm je, tak jsem se rozesmála. "Ty si mě vzal na piknik?" pokrčil rameny. "Nevěděl jsem, co by ti udělalo radost, tak jsem se zeptal Ricka a ten tvrdil, že máš ráda přírodu." "To mám." Usmála jsem se na něj a vzala deku a Damon ten zbytek. Rozprostřely jsme se kousek výš, než jsme zaparkovali, protože tam byl lepší výhled. Napadlo by mě cokoliv, ale tohle teda ne!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LinDee LinDee | Web | 28. října 2013 v 16:04 | Reagovat

Super. Hrozne jsem se u toho smála :D

2 Am Am | 28. října 2013 v 18:34 | Reagovat

Haha! Kráása! Prosím rýchlo pokračovanie :)

3 Mia Elizabeth Mia Elizabeth | Web | 28. října 2013 v 18:59 | Reagovat

nádhera jako vždy :) jsem ráda, že si zpátky ;)

4 katty katty | 28. října 2013 v 19:55 | Reagovat

jůů, i já se bála co v tom kufru bude ale nakonec z toho vyšlo hezký překvápko :D

5 Clare Clare | 28. října 2013 v 20:20 | Reagovat

Krásná kapitolka :-) hrozně se těším na další :-)

PS:nemáš za co, ráda pomůžu :-)

6 Andy Andy | Web | 29. října 2013 v 10:10 | Reagovat

Nádhera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama