Dohazování - 10. kapitola

29. října 2013 v 21:30 | Susi |  Dohazování - (dokončená)
Páry: Damon/Elena, Caroline/Tyler, Bonnie/Jeremy
Časové zařazení: Tahle šestice odjíždí k domku u jezera, aby zde strávila jarní prázdniny.
Děj: Stefan dojel z Mystic Falls a Elenu nechal na pospas Damonovi. Všichni se budou snažit ty dva dát dohromady, jenže Elena je hrozně moc tvrdohlavá a jen představa, že by kdy byla s Damonem jí děsí. Ale co když všechno není tak, jak to vypadá?
Poznámka: Další Delena, snad se bude líbit :-) A moc vás prosím o komentáře :-)


Neskutečně dobře se mi s ním povídá. Nikdy jsem si toho nevšimla dřív, ale je celkem milý.
"Doufám, že z toho neudělají velkou vědu." "Byla si pryč celý den, to ti dají pořádně sežrat." "Ale za to já nemůžu, kdo mě na té louce zdržel?" "Myslím, že v tom má prsty nějaký hrozně moc sexy upír, ale nechci ho nějak pomlouvat." Rozesmála se. "Budou na mě křičet." "To určitě." "A nemohl by si my nějak pomoct?" otočil jsem se na ní. Ona mě žádá o pomoc? "V životě jsem tě o to neprosila, ale teď to udělám." "Eleno, uvědomuješ si, co říkáš?" ujistil jsem se. Přikývla. Povzdechl jsem si. "Dobře a co máš v plánu." "Mohl bys mě donést domů a říct, že si mě někde našel a že …" "Ty už to máš do detailu naplánované, viď?" "No tak trošičku." "A co za to dostanu?" "Můžeš si vybrat, ale nebude to nic úchylného." "A co spadá do kategorie úchylné?" "Hádej." "A patří do té kategorie i pusa?" podívala se na mě a chvilku mlčela. "Podle toho, že nic neříkáš, tak asi jo." Odpověděl jsem si sám. Škoda. "Ne." Řekla potichu. Co? Našpicoval jsem uši. "Jsme dohodnuti, Damone." Moment, ještě jednou, ona s tím souhlasí? No, já snad špatně slyším! Přistoupila ke mně o něco blíž a já čekal facku prostě cokoliv, aby mi tu pusu nemusela dát, ale ona se postavila na špičky a přiblížila se ke mně. Nemohl jsem to už vydržet a přitáhnul jsem si jí k sobě a spojil naše rty. Čekal jsem, že se hned odtáhne, ale ona se ke mně ještě víc přitiskla a zamotala mi ruce do vlasů. Jsem hrozně zvědavý, jak mi tohle potom vysvětlí.

Odtáhla se ode mě a vypadala dost vykolejeně. I když se ji moc nedivím. "Jsi v pořádku?" "Co, jo, určitě." Byla hodně zmatená. "Vezmu tě domů." "Děkuju." Vyhodil jsem si jí do náruče a ona se mi schoulila na hrudi. Nevím, jaké to s ní teď bude. Bude se mi vyhýbat ještě víc, jak předtím nebo si ke mně najde cestu? Vzal jsem to svojí rychlostí k domku, ve kterém se svítilo a už z dálky tam šlo slyšet chození sem a tam a Carolininy nadávky. Pomalu jsem otevřel dveře. Všichni se na mě dívali. No, spíš se dívali na Elenu. "Kde si hergot byl tak dlouho!" prolomil ticho Elenin brácha. Jak rád bych tomu klukovi něco udělal. "Je v pořádku?" "Jo, je. Vezmu ji nahoru do pokoje." Zavřel jsem dveře od jejího pokoje a položil ji na postel, celou cestu na horu jsem čekal, kdy otevře očka, ale celou dobu se nic nedělo. "Eleno?" zkusil jsem na ni promluvit, ale nic se nestalo. Pokud teda nepočítám nějaké zamručení a převalení na druhý bok. Jen jsem se nad tím pousmál, přikryl jsem ji skoro až po uši a šel jsem dolů. Mám takový divný pocit, že si se mnou budou chtít promluvit.

"No to je dost, že jdeš, snad nám vysvětlíš, kde jste celý den byly, ne?" "Jeremy, čekal bych, že mi třeba poděkuješ." Nalil jsem si burbon a sedl si do křesla. "Tak kde teda byla?" "Venku." "No nepovídej, Damone, to bych bez tvých blbých připomínek vážně nevěděl!" "Jeremy, co tě štve?" "Snažíme se už nějakou dobu, aby se dalo všechno zase do pořádku, ale jediný výsledek je ten, že se chtěla zabít. Proč už si konečně nepřiznáš to, že si na nic nevzpomene!" zvedl jsem se z křesla a došel k němu. "A proč ty si nepřiznáš, že se nechtěla zabít." Kopl jsem do sebe obsah skleničky a šel se trochu proběhnout. Musím se už trošku nasytit, jinak bych mohl někomu v domě ublížit. Našel jsem si nějaký pár, který se zrovna muchloval v autě. Miluju, když mají s sebou vždycky blondýnky, ty se totiž rychleji vyděsí. Udělal jsem kolem auta mlhu a pár zvuků, aby se od sebe odlepily. Netrvalo to dlouho a vyšli ven z auta. Nejdříve jsem si dal toho kluka a pak si nakonec nechal tu holčinu. Nezabil jsem je, jen jim trochu upravil paměť. Nevím, co to se mnou je, ale vždycky, když už bych je měl zabít, se mi před očima objeví Elenina tvář, která mi říká, abych to nedělal.

Damon za sebou zavřel dveře a já konečně mohla otevřít oči. Co se to v tom lese stalo? Táhlo mě to k němu víc, než kdykoliv před tím a ten polibek. Před tím jsem ještě nic takového necítila. A když se naše rty setkali, tak se mi před očima objevil takový obrázek. Byla jsem to já a Damon, jak jsme spolu šťastní a líbáme se u mě doma v posteli. Nevím, co se to stalo. Musím si s někým zítra ráno promluvit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bara bara | 29. října 2013 v 22:13 | Reagovat

moc pekny

2 terulka terulka | 29. října 2013 v 23:18 | Reagovat

Krásný!♥

3 Andy Andy | Web | 30. října 2013 v 9:30 | Reagovat

Nádherný :)

4 Mishel Mishel | 30. října 2013 v 10:10 | Reagovat

Skvely :)

5 Mia Elizabeth Mia Elizabeth | Web | 30. října 2013 v 10:26 | Reagovat

úžastné :)

6 Am Am | 30. října 2013 v 10:51 | Reagovat

Super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama