Chyba a nový začátek 2/3

25. října 2013 v 0:13 | Susi |  Jednorázovky
Pár: Nechte se překvapit :-)
Poznámka: Tak tady je Jednorázovka k návštěvnosti. Bude mít asi tři části, protože 5000 je výmečné číslo, tak jsem to chtěla udělat nějak speciální :-)



Probudila jsem se v cizí posteli. Myslela jsem, že jsem někde u Salvatorů, ale pak když jsem se rozhlídla pečlivěji, jsem si uvědomila, kde jsem. Kol vedle mě už neležel, což je asi dobře, protože bych nevěděla, co dělat. Našla jsem na zemi svoje oblečení. Rychle jsem se oblíkla. Nechtěla jsem v tomhle domě být už ani minutu, natož v tomhle pokoji. Při oblékání jsem zavadila o přikrývku, která spadla dolů. Nic jiného jsem nevnímalo, jen tu rudou skvrnu na prostěradle. Jak jsem mohla být tak blbá? Stačilo, aby se ke mně choval jenom trošičku mile a já mu vlezla rovnou do postele! Sebrala jsem mikinu a šla potichounku dolů. V obýváku jsem slyšela hlasy. Po pár slovech jsem poznala, kdo to je. Klaus a Kol. Zaposlouchala jsem se do jejich rozhovoru.

"Takže ty mi tady tvrdíš, že jsi ji dostal, bez ovlivnění a bez jakýchkoliv jiných drog?" "Tohle ti tady přesně říkám, Nicku." "A jak si to dokázal?" "Byl jsem jen trošičku milý a galantní, taky bys to měl někdy zkusit!" "Nesnaž se mě tady poučovat!" "No tak pardon, ale ty ses zeptal, tak jsem ti chtěl jen slušně odpovědět." "Takže jsem prohrál." "Ano bratře, prohrál si naši sázku, takže mi dej to, co mi bylo slíbeno." "Vážně bych věděl, co s penězma. Tohle je naprosté vyhazování peněz z okna, stejně tě za chvilku přestane bavit!" "To už nemusí být tvoje starost." Něco tam zacinkalo, už z dálky jsem poznala klíče od auta. Moment, se vsadil o blbý auto? Já mám cenu, jednoho pitomýho auta?

Rozeběhla jsem se ke svému autu a jela za člověkem, který jedině mi může pomoct. Dojela jsem k malému domku a přes slzy jsem sice sotva viděla na cestu, ale nakonec jsem zazvonila. "Bonnie." Drtila jsem přes slzy. Obejmula mě a vtáhla dovnitř. "Co se stalo?" nemohla jsem ji nic říct. Pořád mi tekly slzy, prostě to nešlo zastavit. Měla jsem poslechnout Stefana. Místo toho jsem si vybrala jeho a on mě chtěl jenom do postele. Nakonec jsem jí řekla všechno, co se stalo. Bylo na ni vidět, že má se mnou soucit, ale v jejích očích jsem taky viděla něco, co mi říkalo. Můžeš si za to sama.

Těch pár dnů pro mě byly muka. Nevěděla jsem, co mám udělat, abych se cítila líp. Pořád jsem se cítila špinavá a znechucená tím, co se stalo. Svírala jsem na své hrudi deníček. Chtěla jsem si do něj už tolikrát zapsat to, co se stalo, ale vždycky jsem se rozbrečela. Nemůžu to do něj napsat, opravdu to nejde! Z mých myšlenek mě vyrušil mámin křik. Sešla jsem pomalu do kuchyně a čekala, co se bude dít dál.
"Eleno, mohla by si zajít k Lockwoodům?" "A proč mami?" "Volala Carol, že potřebuje tvojí pomoc." "Mou pomoc?" "Netvař se tak divně a mazej, ať na tebe dlouho nečeká!" hodila jsem na ní ještě znechucené ksychty a vydala se tedy k Lockwoodům. Dveře mi otevřel Tyler. "Ahoj Eleno, pojď dál. Mamka už tě čeká." "Ahoj Taylore, nevíš, co po mě chce?" zavrtěl hlavou a doprovodil mě ke dveřím. Zaklepala jsem a na svolení vešla dovnitř. "Ahoj Carol, mamka říkala, že ode mě něco potřebuješ." Usmála se na mě a já si až teď všimla, že tam není sama. "To je v pořádku. Tak to je ona." Ten záhadný muž se postavil a já si ho mohla konečně prohlídnout.


Ten muž byl velice pohledný, ale mně nejvíce zaujali jeho oči. Byly nádherné. Modré.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bara bara | 25. října 2013 v 13:19 | Reagovat

supeer povidka

2 Wer Wer | E-mail | Web | 25. října 2013 v 21:51 | Reagovat

kto to tak asi bude? už sa teším na 3-ku ;-)

3 katty katty | 26. října 2013 v 8:44 | Reagovat

Hezký závěr :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama