Získané štěstí 14

1. srpna 2013 v 11:49 | Susi
Pár: Nina/Ian
Děj: Co se stane mezi Ninou a Ianem po tragické události, která Nině změní celý život
Poznámka: Z pohledu Iana



Celé odpoledne jsem s Ninou chodil po nějakých klenotnících a jiných obchodech, naštěstí jsme nemuseli nic vybírat. Vždycky jsme jenom přišli a odešli s něčím dalším. Ve čtyři hodiny mi Nina konečně oznámila, že můžeme jet domů. "Vysvětlíš mi konečně k čemu a pro koho to vlastně máš?" žadonil jsem v taxíku, ale nic mi neřekla. Šli jsme společně k pokojům, chtěl jsem už jít k sobě, ale Nina mě chytla za ruku a vtáhla k sobě, usmál jsem se. "Konečně ti vysvětlím, jak to bude probíhat." Posadil jsem se na postel a ona si ke mně přisedla. "Zítra pojedeme k soše, ale to už víš, ale snoubenci se na přípravách svatby nesmějí nijak podílet." "Takže to zajistí jejich rodiny?" "Ne, my dva." "Prosím, asi jsem nerozuměl poslední větě." Zasmála se. "Tím, že si nás vybrali, jako své svědky nám důvěřují a taky v tom je ještě jedna věc, ale to nepotřebuješ vědět." "Takže, když jsme dneska běhali po všech těch obchodech?" "Když jsme byli mladší, Junta si vysnila svojí svatbu a udělala si takovou knihu, a když už ji ten její nápad přešel a ona ji vyhodila, tak jsem si ji schovala." "Moment, ty ses hrabala v odpadcích?" smál jsem se, ona mě jenom bouchla do ramene a taky se usmála. "A ten obřad bude nábožensky založený?" "Ano, jsme buddhisti a to znamená jisté svatební tradice." "Aha jasně, takže žádná rozlučka se svobodou, co?" "Jde o něco jiného, Iane." Přikývl jsem, až teď jsem si uvědomil, že řekla jsme. "Ano, já jsem taky věřící, jestli uvažuješ nad tímhle." "A to co jsme dneska všechno přinesli je co?" usmála se. "Junta nemůže vůbec nic zařídit, takže šaty a ostatní věci mám na starosti já." "Já budu muset vybrat Dechovi oblek?" "Ano." Přešla k taštičkám, které jsme dovezli z města a vrátila se s nima ke mně na postel. Jako první mi ukázala nádherný náhrdelník s kruhovými náušnicemi, v dalším balíčku potom byla korunka, která ke šperkům lehce ladila a jako poslední vytáhla krabičku s prstýnky. Oba dva byly z bílého zlata, ten pro Dechu byl obyčejný, ale v tom pro Juntu bylo vysázeno pět nádherných kamenů. "To jsou diamanty nebo brilianty?" "Brilianty." Vzal jsem si do ruky prstýnek pro Dechu a začal jsem si s ním hrát. "Vlastně by se tam měly ještě vyrýt jména, ale myslím si, že už by to bylo moc." "Nech to tak, a když tak si tam jména nechají vyrýt." Můj návrh se jí líbil. "Ještě bych tě chtěla o něco poprosit." Otočil jsem se k ní. "Chtěla bych jim na svatební noc dát mámin pokoj." "A já bych tam byl už navíc." Konstatoval jsem, ona přikývla a začala na mě dělat ty svoje psí oči, kterým nedokážu odolat. "A kam pudu?" šibalsky se na mě usmála "Jestli ti bude stačit můj pokoj, tak můžeš být klidně tady." "Tvoji nabídku zvážím." Políbil jsem ji a svalil na postel. Pořád jsem jí líbal a u toho jsem si hrál s mašlí kolem krku, pomalinku jsem začal tahat za jeden konec, až se uzel rozvázal. Nina se ode mě odtáhla a přetáhla mi košili přes hlavu a já se zaměřil na jedinou věc, která se mi zdála jako nevyřešitelná. Musím Ninu dostat z těch šatů, ale absolutně nevím jak, Nina se jenom usmála a rozepla si zip, který byl na boku. Chvíli jsem se na to díval a pak jsem pokrčil rameny a pokračoval v líbání Niny. Konečně jsem ji vyprostil z jejich šatů a Nina mi pomohla ven z kalhot. Ještě nikdy jsem s nikým nezažíval věci jako s Ninou. Nevím čím to je, ale zamiloval jsem se do ní. Milovali jsme se nekonečně dlouho, s Ninou čas utíká tak strašně rychle. Lehla si na mou hruď a zavřela oči, já jsem se díval na její krásnou tvář a užíval jsem si toho pocit, že jí mám tak blízko u sebe. "Iane?" neotevřela oči, jen tak promluvila. "Ano?" "Mám hrozný hlad." usmál jsem se, podíval jsem se na displej telefonu a je půl šesté. "Večeře je až za půl hodiny." Povzdychla si. Pomalu se zvedla, zabalila se do přikrývky a šla ke skříni. Vzala si na sebe župan a šla na terasu. Já si oblíknul trenky a šel za ní. Stála u zábradlí a dívala se na západ slunce, objal jsem ji zezadu a přitáhnul si jí k sobě. Chvíli jsme tam jen tak stáli, ale pak jsem se podíval na Ninu a došlo mi, že jí stéká slza po tváři. Otočil jsem si ji k sobě, slzu utřel a zadíval se jí do očí. "Nino, copak se děje?" "Nic, jen že jsme s mamkou stáli každý den tady a dívali se na moře, západ slunce a teď tady prostě není." Popotáhla, já si ji přitáhnul k sobě a pevně objal. Hladil jsem ji po vlasech a ona mě objala. Vyhodil jsem si ji do náruče a nesl zpátky do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 andy andy | 1. srpna 2013 v 12:42 | Reagovat

Jé to je skvělá kapča prosím přidej dneska ještě jednu:)

2 Tinka Tinka | Web | 1. srpna 2013 v 12:55 | Reagovat

úžasná kapitolka :3 prosím, prosím, smutně koukám, ještě jednu :-D :-)

3 terulka terulka | 1. srpna 2013 v 12:57 | Reagovat

Naprosto skvělé! Prosím ještě jednu O:)

4 Susi Susi | Web | 1. srpna 2013 v 13:10 | Reagovat

Děkuju moc :-) Další kapitolu přidám asi kolem čtvrté

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama