Touha po pomstě - 4. kapitola

1. srpna 2013 v 15:03 | Susi |  Touha po pomstě - (dokončená)
Pár: Elena/Damon, Calla/Stefan (Postupně budou samozřejmě ještě další)
Zařazení do děje: Rok 2013
Děj: Elena je upírkou, která touží jen po jediném. Najit Katherinu a zabít ji. Hledá jí už 147 let. Objela kvůli ní několikrát celý svět a jediné co jí zbývá je naděje. Naděje že jí jednou najde a oplatí jí to, co provedla. Při svém pátrání se na chvíli zastaví v Mystic Falls, aby navštívila svou "rodinu". Jenže jí jedna nemilá událost dovede až k Damonovi a Stefanovi.
Poznámka: Doufám, že se bude líbit. Komentáře by mě hodně potěšily :-)


Zamířila jsem opět do baru. Zaplula jsem na místo, jako včera a barman mi bez ptaní nalil skleničku burbonu. Poděkovala jsem mu úsměvem. Tentokrát jsem se s ním víc pobavila. Zjistila jsem, že se jmenuje Matt a je tady jenom na brigádě, protože studuje střední. Prý hraje fotbal a nedávno se rozešel s roztleskávačkou. Popila jsem, zaplatila a šla domů. Dala jsem si sprchu a položila se do říše snů. Z dálky ke mně přicházela mužská postava. Kolem mě se tvořila hustá mlha a kolem nás kroužila vrána. Ten kluk nakláněl hlavu na stranu a se zájmem mě pozoroval, úplně jsem se ztrácela v jeho očích. Měl je krásně modré, jako studánky, pak se do mě bez váhání zakousl. Vymrštila jsem se do sedu a zprudka dýchala. Byla jsem celá zpocená, takže jsem si musela dát ještě jednu sprchu. Tenhle sen se mi zdá už dva týdny v kuse. Každou noc, kdykoliv usnu, mě navštíví. Vůbec ho neznám, ale vím, že se s ním někdy setkám. Dneska je sobota, takže Jeremyho a Callu nemusím vést do školy. V poslední době se to stalo mým hobbym. Vždycky se koukám, jak Calla míří do náruče svého upíra a je šťastná. Zatím jsem neměla tu čest vidět jeho bratra, asi proto, že je stále zavřený nebo co. Šla jsem do obýváku, kde byla puštěná televize. Na gauči ležela Calla a v ruce měla misku s cereáliemi. "Jak to zrní můžeš jíst?" nakrčila jsem nos nad její snídaní a šla si do kuchyně pro kafé. Sedla jsem si do protějšího křesla a usrkla si z šálku. "Eleno, mohla bych na tebe mít prosbu?" "Záleží, o co jde." "Dneska je u Caroline párty a …" "Jasně pomůžu ti mámu přesvědčit, abys tam mohla jít." "O to nejde, já jsem Caroline řekla, že mě máma nepustí, abych mohla být se Stefanem." "Ale, ale, ale." usmála jsem se samolibě. "Ty chceš alibi na dnešní noc." "Tak trochu, pomůžeš mi?" "To víš, že jo, ale co mám dělat, když ty budeš se Stefanem?" dala jsem důraz na jeho jméno, protože jsem se ho konečně dozvěděla. Bylo mi docela povědomé, ale nemůžu si vzpomenout odkud ho znám. "Můžeš jít klidně na tu párty, Caroline to vadit nebude, bude tam i Bonnie, kterou už prý znáš." "Jo, no já si nějakou zábavu najdu, asi zajdu do Grilu." "Dobře, děkuju." "Mimochodem neznáš náhodou Matta?" "Jo, je to můj spolužák a taky bývalý." "Ale, tak ty si ta roztleskávačka, co mu zlomila srdce?" usmála jsem se škodolibě. "Jak to víš?" "Do Grillu chodím každý den a já ho moc ráda poslouchám." "Jestli ses do něj zamilovala." "Ne, nemusíš mít strach, já jsem vůči lásce imuní." Pokusila jsem se o úsměv. "Proč vlastně s nikým nejsi?" napadlo ji. "Protože jsem poblázněna hledáním jedné osoby." "To přece není všechno." Přemlouvala mě. "S upírem věčně nevydržíš a člověka když přeměníš, tak ti to nejdříve vyčítá, pak tě miluje a za sto let tě zase opustí." Úsměv jí poklesl. "Já si budu muset taky vybrat?" "Ne, nech to jen prostě plout a jednoho dne uvidíš, jak to dopadne. Ale jestli máš v plánu se stát upírem, tak by bylo dobré informovat Jeremyho." "Proč?" "Protože já dohlížím na to, aby náš rod pokračoval dál a on by byl jediným, kdo by mohl rod rozšířit." "Co tady řešíte?" vyrušila nás Miranda. "Ale ten večírek, co je dneska večer." "Bereš s sebou Elenu?" "Jasně mamko, budu dělat dozor, je to přece dcera šerifky." Calla se na mě podívala pohledem, jak to víš? "To jsem ráda, ale ne, že ji naučíš pít!" "Ježíš klid, vždyť by se to měla už naučit." Škádlila jsem ji a ona po mě hodila první věc, co jí přišla pod ruku. Chytila jsem svíčku v polovině obýváku, aby se něco nerozbilo nebo aby nezasáhla Callu. "Slibuju, že bude v pořádku, když se vrátí." "Mám tvé slovo." Ukázala na mě prstem a šla zpátky do kuchyně. Calla mě táhla k sobě do pokoje, abych ji pomohla vybrat oblečení. "Musí to být něco, co není moc vyzývavé!" "Tak běž v pyžamu." Navrhla jsem. Ona se na mě dívala jako na blázna. "Co?" "Jdeš k němu přece spát, ne?" "To ano, ale já čekám, že budeme dělat něco jiného než spát." "Navrhuju džíny, tohle tričko a bundu. Hodí se to na párty a zároveň to není ani moc vyzývavý." "To je perfektní, díky. Na někoho kdo se nevyzná v módě, ti to jde docela dobře." "Oběd." Volala ze zdola Miranda. Já jsem se omluvila a začala jsem uklízet Callino oblečení zpátky do skříně, když už jsem byla hotová, šla jsem si dát svůj oběd v podobě krve. Vzala jsem si sáček a šla s ním do svého pokoje. Když už jsem byla u konce, tak někdo zaklepal a hned na to vešel. Byla to Calla. "Co potřebuješ?" když si všimla, co mám v ruce, tak se začala vracet ke dveřím. "Já přijdu později, jestli ruším." "To je dobrý, už jsem … dojedla." Vyhodila jsem sáček do koše a posadila se zpátky na postel. "Chtěla bych se tě na něco zeptat." Vybídla jsem ji, ať si sedne ke mně, což taky udělal. "Chci se zeptat, jaké to bude?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Denisa Denisa | 8. srpna 2013 v 9:58 | Reagovat

Prosím, prosím smutně koukám přidej co nejdřív další kapitolu. Prosím, budu moc ráda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama