Získané štěstí 9

12. července 2013 v 16:20 | Susi
Pár: Nina/Ian
Děj: Co se stane mezi Ninou a Ianem po tragické události, která Nině změní celý život
Poznámka: Z pohledu Niny



Potopila jsem ho a než se vzpamatoval, tak jsem vylezla ven z bazénu a šla ke svému lehátku. Zabalila jsem se do vlastního ručníku, co jsem si přivezla a lehla si na lehátko. Ian vylezl z vody a šel za mnou. "To nebylo fér." Stěžoval si. Já se jen usmála a dívala se, jak si lehá vedle mě. Je tak neuvěřitelně sexy. Už několikrát jsem ho viděla bez trička, když jsme natáčeli nějaké scény, ale tohle je poprvé co ho vidím jenom v plavkách. Byla jsem jim tak unesená, že jsem si nevšimla, že si všiml toho, že na něj civím. Usmál se. "Co se na mě tak koukáš?" čertil se. "Přemýšlím." Doufám, že jsem se moc nečervenala. "Jo a o čem?" povytáhl obočí, rychle jsem potřebovala něco vymyslet. "Co se dělo, když jsem nebyla v práci." Ian se posadil. "No, ze začátku to bylo v pohodě, jenže potom si Julii začala stěžovat, ale nejhorší to bylo, když si přiběhla k ní do kanceláře a dala výpověď." Na chvíli se odmlčel. "Ještě jsme chvilku natáčeli, ale pak přišla Julii a řekla, že dokud nebude vědět, jak to s tebou bude, tak si máme dát dovolenou." "Na jak dlouho? "Říkala, tak na měsíce, a že potom se uvidí." "Takže tě pověřila, aby si mě přesvědčil a dovezl domů." Konstatovala jsem, on jenom vrtěl hlavou. "Nikdo neví, že jsem tu. Hned co jsem si přečetl ten dopis a dozvěděl se, kde si, jsem jel na letiště." Usmála jsem se na něj. "A kolik jste toho natočili?" "Myslím, že jsme skončily u šestého dílu, ale jsou to všechno takové útržky, protože těch scén, kde hraješ ty je vážně moc." Podívala jsem se na slunce, za ty roky co jsem tady už byla, poznám kdy je čas odejít. "Měli bychom už jít." "Proč?" divil se Ian. "Protože už je dost ostré slunko a já se nechci spálit." "Dobře." Nechali jsme tam ručníky, Ian vzal tašku a šli jsme k pokojům. "A co budeme dělat?" "Za dvacet minut můžeme jít na oběd, jestli myslíš tohle." "Dobře, tak za dvacet minut." Nechal mi tašku, když už si z ní vytáhnul svoje věci a každý jsme si otevřeli svoje dveře. Hned jsem šla do sprchy, umýt se z toho chloru. Když už jsem se pořádně vydrbala, zabalila jsem se do županu a šla ke skříni. Vzala jsem si spodní prádlo a barevné šaty. Vlasy jsem si rozčesala, vysušila fénem a zapletla si je do copu. Tužkou jsem si obtáhla oči a zkontrolovala jsem se v zrcadle. Asi za dvě vteřiny zaklepal Ian. Vzala jsem si kartu a otevřela dveře. Ian měl na sobě kraťasy a černé triko. Někdy si říkám, že roli Damona bere hrozně vážně, protože od jisté doby chodí v černých košilích i tričkách. Šli jsme do restaurace u bazénu. Posadili jsme se ke stolu jak jinak než pro dva a hned u nás byl pro mě hodně známý číšník. "Ahoj Nino, co vám můžu nabídnout?" "Ahoj, pro mě to co vždycky a ty si dáš co Iane?" "To co ty, zatím jsem ještě nic tady neochutnal, takže dám na radu odborníka." "Dobře, hned to bude." "Počkej pro Iana trošku slabší." Přikývl a odešel. "Co jsem si vůbec objednal?" usmála jsem se. "Nech se překvapit." Mezitím nám mladá holčina donesla dvě koly a my si s Ianem povídali. "Takže tady to je, dvakrát Chicken Green Cari." Před nás položil dva talíře. Na talíři byl kulatý list zdejšího stromu, který má účinky jakoby dezinfekce, nevím, jak jinak to říct, dále je tam velký kopeček rýže a v bílé mystičce máme kousky kuřete s omáčkou a karim. "Dobrou chuť." Až teď jsem si všimla, jak si to Ian prohlíží. "Neboj, to není jedovaté." "Abych pravdu řekl, tak to tak vypadá." Začala jsem se smát. Vidličkou jsem nabrala kuře a vložila ho do úst. Ian mě se zájmem pozoroval. "Zkus to." Vidličkou si nabral kuře a udělal to co já. Než polkl, tak začal rudnout a potom se rozkašlal. "Jsi v pořádku?" "Vždyť to šíleně pálí." "Jo, je v tom kari." Smála jsem se a lžičkou si polívala rýži omáčkou z mystičky. Ian na mě nevěřícně kulil oči. Dojedla jsem, napila se a bavila se tím, jak Ian ještě jedl. Když konečně dojedl, tak do sebe nalil snad půl litru vody a až potom se se mnou začal bavit. "Jak to, že ti to nic nedělalo?" divil se. "Síla zvyku, neboj, jestli to budeš jíst zbytek dovolené, tak už sníš i to ostřejší." "To je i ostřejší?" přikývla jsem a on se radši ještě napil. Přišel k nám číšník a smál se Ianovi. "Nech ho." Usmál se a odnesl nám talíře. Celý den jsme potom blbli v bazénu, protože to bylo jediné místo, kam Ian vlezl. V šest hodin jsem se vrátila na pokoj a s Ianem jsme se domluvili, že společně půjdeme na večeři v osm.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terulka terulka | 12. července 2013 v 22:21 | Reagovat

Super! Těším se na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama