Získané štěstí 11

15. července 2013 v 12:49 | Susi

Pár: Nina/Ian
Děj: Co se stane mezi Ninou a Ianem po tragické události, která Nině změní celý život
Poznámka: Z pohledu Niny





Ležela jsem v posteli a vzpomínala na Ianovi nádherné polibky. Hrozně moc se těším na další den až ho znovu uvidím. Ani nevím, jak jsem usnula, ale vzbudila jsem se jenom o pár hodin později. Vzbudil mě východ slunce a po chvilce převalování jsem si vzpomněla, že bych měla jít cvičit, od smrti mamky jsem ještě necvičila. Oblíkla jsem se do oblečení, co mám na jógu, vzala jsem si podušku a šla na pláž, kde samozřejmě ještě nikdo nebyl. Cvičila jsem hodinu, než mě vyrušili nějací dva muži, kteří šli šnorchlovat. Vážně nestojím o to, aby mě očumovali. Sbalila jsem si saky paky a šla zpátky na pokoj. Když jsem otevírala dveře, všimla jsem si vzkazu pod dveřmi. "Sejdeme se v osm hodin před tvým pokojem. Ian." Usmála jsem se a šla se převlíknout na snídani. Osm hodin bude za deset minut, takže mám co dělat. Oblíkla jsem si barevné šaty na ramínkách a k tomu žabky. Přesně v osm nula nula zaklepal Ian. Otevřela jsem, dveře usmála se na něj a políbila ho. On mi polibek oplatil, vzal mě za ruku a šli jsme společně na snídani. Oba dva jsme dostali to co včera a trvalo nám to snad deset minut, než jsme to snědli. Když jsme odcházeli od stolu, tak mě Ian vzal za ruku a vedl mě po chodbě, která vede k našim pokojům. Převlíkla jsem se do plavek a šla zabrat lehátka, protože Ian má důležitý hovor od svojí agentky. Než jsem se vrátila k lehátku, tak Ian přišel k bazénu. "Tak, jak?" "Ještě mi dovolí mít chvilku prázdniny." Zasmála jsem se. "Ty se snad se svou agentkou nebavíš?" "Ne, řekla jsem ji, že si dávám pauzu a že ještě nevím, jestli budu chtít v herectví pokračovat." "Zbláznila si se, ty chceš nechat herectví." "Uvažovala jsem o tom." "Nevíš, co mluvíš, musíš se schladit." Vyhodil si mě do náruče. "Héj." Zvolala jsem, ale nebylo mi to nic platné. Ian se mnou v náruči skočil do bazénu. Pomalu jsme se vynořily na hladinu. "Dobře, schladil si mě, ale můžeš mě prosím pustit." Jen se smutně usmál a pustil mě. Rychle jsem se odrazila ode dna, ponořila se pod vodu a plavala pryč od něj. Podle těch zvuků, co jsem slyšela za mnou, jsem usoudila, že plave za mnou. Doplavala jsem až do uličky, která odděluje od sebe dva bazény. Je tady hodně zvířat, z kterých tryskají vody, a taky je tady soukromí. Ian za mnou doplaval a rozhlížel se všude možně, jestli náhodou někde někdo není. Když už se přesvědčil pořádně, přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Slyšela jsem nějaké hlasy a tak jsem se od Iana odtrhla a potopila ho. Udělala jsem to samé, a abych mu to oplatila, tak jsem ho políbila. Vynořili jsme se a posadili se na břeh. "Kde si ráno byla, ťukal jsem na tebe, ale neotevírala si mi." "Na pláži." "Chtěl jsem se tě ráno zeptat, jestli se mnou nepůjdeš do tělocvičny, ale když si mi neotevírala, myslel jsem, že ještě spíš." "A co tě přesvědčilo o tom, že jsem někde byla?" "Když si bouchla před osmou dveřma." Usmála jsem se. "Co máš dneska v plánu?" "Nevím, proč." "Protože bych tě chtěla vzít do města." Usmál se. Celý den jsme potom střídali naše lehátka a bazén.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terulka terulka | 16. července 2013 v 10:29 | Reagovat

Je to dokonalé!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama