Získané štěstí 10

14. července 2013 v 17:00 | Susi
Pár: Nina/Ian
Děj: Co se stane mezi Ninou a Ianem po tragické události, která Nině změní celý život
Poznámka: Z pohledu Iana






S Ninou jsme se domluvili na osm hodin, takže mám ještě hodinu čas. Chtěl jsem jít zrovna do sprchy, když mi zazvonil telefon. Na displeji se objevilo Juliino číslo. Chvilku jsem přemýšlel nad tím, jestli to mám vůbec vzít, pak jsem to nakonec vzal. "Ahoj Julii, co se děje?" "Ahoj Iane, chtěla jsem se tě jenom zeptat, kdy se vrátíš?" "A proč, potřebuješ snad, abych se už vrátil?" "Ne, jen plánuji schůzku, na kterou by podle všeho měli přijít všichni kromě Niny, zatím se ji nemůžu dovolat, vypadá to, že se uzavřela před světem." "No, já myslím, že ještě tak tři týdny, možná dýl, ještě nevím." "Dobře, zavolám ti, až stanovíme nějaké datum." "Jo, ahoj." Ukončil jsem hovor a šel jsem do sprchy. Pořádně jsem si vydrbal vlasy z toho chloru a oblíkl se do županu. Přešel jsem ke skříni a vytáhnul jsem si černou košili a černé kalhoty. Pořádně jsem si vysušil vlasy a rozčesal je. Přešel jsem k posteli a oblíkl jsem se. Kouknul jsem se na telefon, kolik je hodin a mám ještě dvě minuty čas. Chtěl jsem už vyrazit, když jsem zjistil, že nemám boty. Rychle jsem si zavázal černé mokasíny, dal si kartu od pokoje do kapsy a šel jsem pro Ninu. Zaklepal jsem na dveře a Nina mi otevřela v černých dlouhých šatech, které se zavazovali kolem krku. Vypadala v nich, tak božsky. Asi jsem se na ni díval moc dlouho, protože si povzdychla. "Takže hrozný, co?" "Ne." Hned jsem ji odporoval. Zavřela za sebou dveře a šla po mém boku. "Moc ti to sluší, Nino." "Děkuju." Krásně se na mě usmála a mě se podlomily kolena. "Takže, kam jdeme?" "Je tady hodně restaurací, ale já mam nejradši rybí." Jen jsem přikývl a nechal se vést do rybí restaurace, ze které byl nádherný výhled na moře. Hned, když jsme přišli, se nás ujal číšník, donesl nám vodu a jídelní lístek. "Takže, co mi doporučíš?" podíval jsem se na ní přes meničko. "Nevím, sama mám problém si něco vybrat." Usmál jsem se. Přišel k nám číšník. "Tak máte vybráno?" "Já si dám krevetový salát a bílé víno." "A vy pane?" "Já si dám to samé." Číšník se na nás usmál a odešel. "Musíš si pořád dávat to samé co já?" "Ty to tady znáš a taky mám hrozný hlad a ty ostatní jídla podle názvu nezněli moc dobře." Usmála se. Asi za deset minut nám číšník donesl saláty a víno. Bylo to moc dobré jak salát, tak i víno. "Takže, co teď?" zeptal jsem se. "Co by je devět hodin." "Takže spát." Šli jsme pomalu kolem bazénu, radši jsem poustoupil od Niny, aby mě tam nemohla hodit. "Neboj, teď bych tě tam nehodila." "Jo, jasně." Nevěřícně jsem se na ni díval. "Vážně, v noci probíhá chemické čištění." "Aha." Šli jsme pomalu po schodech až ke dveřím. Popřál jsem Nině dobrou noc a vešel jsem do svého pokoje. Převlíkl jsem se do volných kraťasů na spaní a šel jsem si lehnout. Kdybych řekl, že se mi chce spát tak bych lhal. Celé dvě hodiny jsem myslel na Ninu, než jsem se zvedl a šel na balkon. Ani jsem si nevšiml, že naše pokoje s Ninou se dají uzpůsobit tak aby byly průchozí. Když jsem zkoumal zábradlí, všiml jsem si postavy, která seděla na pláži. Hned jsem poznal, že je to Nina, ani chvilku jsem neváhal a šel jsem za ní. Rychle jsem seběhl schody, běžel jsem kolem bazénu a na cestě na pláž jsem už zpomalil. Pomalu jsem šel pískem k Nině. Seděla tam v tílku a šortkách, vidím, že si něco osvojila od Eleny. Když uslyšela moje kraťasy, jak o sebe třou, prudce se otočila. "Iane." Pomalu jsem k ní přišel a sedl si vedle ní. Opřela si hlavu o moje rameno a společně jsme se dívali na moře. "Jsi v pořádku?" zakroutila hlavou, že jo, ale já věděl, že se něco děje. "Co se děje Nino?" "Nic, jen jsem na mém nejoblíbenějším místě s člověkem, kterého mám ráda." Otočil jsem se na ni a jí po tváři stékala slza. Rychle jsem ji setřel prstem a zadíval se jí do očí. "Ptala ses mě, proč jsem za tebou přijel, pamatuješ?" zakývala hlavou. "Přijel jsem za tebou proto, že tě mám rád a chci s tebou být." Konečně jsem to řekl na hlas ona se na mě chvilku nevěřícně dívala, ale potom se ke mně začala pomalinku přibližovat. Já udělal to samé a naše rty se konečně po těch letech setkaly v jiné situaci než kvůli seriálu. (práci)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama