Touha po pomstě - 2. kapitola

31. července 2013 v 11:26 | Susi |  Touha po pomstě - (dokončená)
Pár: Elena/Damon (Postupně budou samozřejmě další)
Zařazení do děje: Rok 2013
Děj: Elena je upírkou, která touží jen po jediném. Najit Katherinu a zabít ji. Hledá jí už 147 let. Objela kvůli ní několikrát celý svět a jediné co jí zbývá je naděje. Naděje že jí jednou najde a oplatí jí to, co provedla. Při svém pátrání se na chvíli zastaví v Mystic Falls, aby navštívila svou "rodinu". Jenže jí jedna nemilá událost dovede až k Damonovi a Stefanovi.
Poznámka: Doufám, že se bude líbit. Komentáře by mě hodně potěšily :-)


Miranda mi nabídla celé severní křídlo, sice nevím, co budu dělat s takovou velkou plochou, když oni jsou čtyři a to jižní je pro ně velké. Vešla jsem do svého pokoje, který mi zařídila ještě moje mamka. Po její smrti jsem v něm už nespala, vlastně jsem odjela odsud a dům nechala žijící rodině. Od té doby co tady žije Grayson s rodinou, mi celé křídlo zrekonstruoval, kromě pokoje od matky. Plácla jsem sebou na postel a přemýšlela, jestli si mám zajít ven nebo si dát sprchu. Zvítězila myšlenka jít se podívat do baru. Ani jsem se nepřevlíkla a vyrazila jsem. Šla jsem pěšky, protože jsem nechtěla způsobit poprask mým autem. Dorazila jsem do baru, kde se to množilo hlavně studenty ze zdejší střední školy, hráli kulečník nebo seděli u stolu nad svým pitím. Zapadla jsem na barovou stoličku a hned u mě byl pikolík. "Co vám můžu nabídnout?" vřele se na mě usmál. "Burbon." Chvilku se na mě nevěřícně koukal. "Jestli chceš vidět občanku, stačí jenom říct." "Ne, jen bych tě na to netipoval." Mrknul na mě. Postavil přede mě panáka a já si začala hrát se skleničkou, než jsem do sebe kopla celý obsah. Seděla jsem tam asi hodinu, než jsem dostala nutkání jít do lesa. Zaplatila jsem a šla rovnou do středu lesa. Začala jsem kolem sebe tvořit mlhu. Na mé štěstí v ní uvízl nějaký kluk. "Co to kruci je." přisunula jsem se k němu a zadívala se mu do očí. "Nekřič." Přikázala jsem mu a zahryzla se do něj. Když jsem přestala, hryzla jsem se do zápěstí a vyléčila ho, pak jsem mu nařídila na tohle všechno zapomenout a vypařila jsem se. Rychlostí světla jsem se dostala domů, vlezla si do sprchy a potom šla spát. Zdálo se mi o mamce a taťkovi a mých sestrách. Byla to spíš taková vize, jaké by to bylo, kdybychom se nestali upíry. Když jsem měla říct ano, nějakému starému a tlustému chlapovi, tak jsem se probudila. Převlíkla jsem se a šla do kuchyně za Callou. "Dobré ráno." Pozdravila jsem jí a ona se na mě usmála. "Ahoj." "Dáš si něco." "Jenom kafé." Nalila jsem si do velkého šálku krásně vonící kávu a šla s ní do obýváku. "Rodiče ještě spí?" zeptala se mě. Zaposlouchala jsem se a přikývla. "Musím ti něco říct." Vybídla jsem jí, aby pokračovala. "Víš, tady do města se přistěhovali dva bratři a já z jedním z nich chodím, teda asi jsem chodila, protože mi řekl něco, co mě hodně vyděsilo." Na chvíli se odmlčela. "Řekl mi, že je upír a nechce mi dál lhát." "Tak proto si psala do deníčku tak intenzivně." "Jak to víš?" divila se. "Když jsem přijela, chvilku jsem vás pozorovala, no spíš vaše rodiče, vás jsem jenom poslouchala." "Nevím, co mám dělat." "Miluješ ho?" zeptala jsem se bez dalších caviků. "Nikoho jsem nemilovala, tak jako jeho." "Tak co řešit?" "Bojím se, že mi kdykoliv ublíží. Jasně pije zvířecí krev, ale i tak mám strach." "To že pije zvířecí krev je dosti obdivuhodné, já sama jsem to moc dlouho nevydržela." "Jak to?" "No, ta chuť je odporná a navíc z ní nezískáš tolik síly." "To mi říkal taky." "Já bych mu dala šanci." A co když mi ublíží." "Můžu s tebou provést takovou maličkost." "Co prosím?" "Nebojse, když se napiješ mojí krve tak budu cítit, cokoliv se ti stane." "A na jak dlouho?" "Na jak dlouho budeš chtít, pak se to dá velmi jednoduše přerušit. Kdykoliv zjistím, že se ti něco stane, tak ti přijdu na pomoc." "Děkuju." vstala jsem a došla k ní, prokousla jsem si zápěstí a dala jí napít své krve. Když se odtáhla, tak jsem jí otřela krev ze rtů. "Já vím, je to hnusné." "Ne není, moc děkuju, teď se cítím mnohem bezpečněji." Usmáli jsme se na sebe a dál si povídali o tom jaký je její přítel. Nevím proč, ale za celou dobu mi neřekla jméno a mě to bylo upřímně jedno. Na jméně nezáleží. Podle jejího vyprávění by měl být velice hodný na rozdíl od svého bratra, který právě teď je zavřený v cele u něj doma. Prý ovládal její nejlepší kamarádku a dokonce z ní pil krev. Jednání jeho bratra chápu, asi bych udělala to samé. Vyrušil nás Grayson, který šel nachystat snídani, sobě a Mirandě. "Měla bys už pomalu vyrazit, jestli chceš přijít včas." "Já jí odvezu." "Vážně?" podívala se na mě s povytaženým obočím. "A proč ne?" pokrčila jsem rameny. "A vezmeš mě taky?" přiběhl dolů Jeremy celý v černé. "Je mi líto, ale mám místo jen pro dva." "Agrrrrr." Ulevil si. "Dělám si legraci, ale budeš se tam muset nějak vmáčknout." "Beru, hlavně když nemusím pěšky." Dopila jsem kafé a vyrazila do školy. Páni zní to divně. Podle instrukcí Cally jsem dojela na školní parkoviště, Jeremy hned vypadnul a Calla se na mě otočila. "Vidíš, támhle toho kluka v modré košili, co sedí na lavičce." Přikývla jsem. "To je on." Usmála jsem se. "Je to fešák." "Vážně to s ním mám zkusit?" "Když to nezkusíš, tak budeš litovat." Rozloučila se se mnou a šla za ním. Oba dva jsem je pozorovala, nejdříve spolu mluvili, pak jí objal a nakonec se políbili. Usmála jsem se a jela zpátky domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hannah Hannah | Web | 31. července 2013 v 17:44 | Reagovat

Wow, je to úžasné. Co říct? Piš dál, těším se na další dím :)

2 Andy Andy | 31. července 2013 v 19:29 | Reagovat

Skvělé těším se na další :) přidáš ještě jednu? :D

3 terulka terulka | 31. července 2013 v 20:07 | Reagovat

Super! Bude dnes další?

4 Susi Susi | Web | 31. července 2013 v 21:16 | Reagovat

Děkuju moc, jelikož jsem přišla až teď, tak jí s menším zpožděním přidám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama