Touha po pomstě - 1. kapitola

30. července 2013 v 11:26 | Susi |  Touha po pomstě - (dokončená)
Pár: Elena/Damon (Postupně budou samozřejmě další)
Zařazení do děje: Rok 2013
Děj: Elena je upírkou, která touží jen po jediném. Najit Katherinu a zabít ji. Hledá jí už 147 let. Objela kvůli ní několikrát celý svět a jediné co jí zbývá je naděje. Naděje že jí jednou najde a oplatí jí to, co provedla. Při svém pátrání se na chvíli zastaví v Mystic Falls, aby navštívila svou "rodinu". Jenže jí jedna nemilá událost dovede až k Damonovi a Stefanovi.

Poznámka: Doufám, že se bude líbit. Komentáře by mě hodně potěšily :-)


Vítala mě cedule, Vítejte v Mystic Falls, nevím proč, ale vždycky se nad tím musím pousmát. Tolikrát už jsem sem přijížděla a ta cedule se snad nikdy nezměnila. Projížděla jsem večerním městečkem a pozorovala zdejší lid. Po ulicích chodili pobláznění středoškoláci mířící do zdejšího baru s nadějí, že jim tam někdo naleje. A na druhé straně ulice stála rada zakladatelů, které střeží město před upíry. Dojela jsem k obrovskému domu, které patří rodině Gilbertů. Zaparkovala jsem se a chvilku se jen dívala dovnitř. Miranda vařila večeři, Grayson vedle ní připravoval stůl. Jsou spolu tak šťastní a mají dvě děti, tohle já nikdy nezažiju. Nahoře si Jeremy pouštěl nějakou emo hudbu a Calla si něco zapisovala do deníčku a docela horlivě, protože ty tahy perem co dělá, jsou velice rázné. Když už Miranda dovařila a volala na své děti, aby šli večeřet, vystoupila jsem z auta a šla ke dveřím. Zazvonila jsem a čekala než mi někdo otevřel. Na mé překvapení mi otevřel Jeremy a se zájmem si mě prohlížel. "Kdo je to?" podle hlasu jsem poznala Mirandu. "Nějaká holka, která už určitě odchází." Tohle jí už nedala a přišla ke dveřím. Hned jak mě uviděla, se mi vrhla do náruče. "Bože Eleno, tak ráda tě vidím." "Já tebe taky." Jeremy se na nás díval, jako na blázny. To už za náma dorazil i Grayson, který napodobil chování své manželky. Jejich děti se na nás dívali a mě probodávali pohledem. "Vím, že je to zbytečné, ale nechceš jít dál?" zeptala se, když mě pustil její manžel, usmála jsem se na ni. "Moc ráda." To už si i Miranda všimla pohledů svých dětí a svlažila je pohledem. "Přestaňte." Přidal se k ní Grayson. "Nechte je, nemůžou si mě pamatovat." Oni se na mě pořád divně dívali. Přesunuli jsme se do kuchyně na večeři, po které jim chtěli oba všechno vysvětlit. "A jak dlouho se zdržíš?" zajímal se Grayson. "Ještě nevím, chtěla jsem jenom zkontrolovat situaci tady a pokračovat v hledání." "Ještě pořád si jí nenašla?" posmutněla Miranda. Oba dva totiž ví o mých plánech zabít Katarinu. "Ne, vždycky se něco semele a ona zdrhne. Mimochodem Mirando, myslím, že ve vaření si se zlepšila." "Myslíš?" nevěřila mi. "Jo, je to mnohem lepší než ty kašičky co si dělala a pak ty pudinky, Graysone pamatuješ?" on jen přikyvoval do té doby, než ho jeho žena svlažila pohledem jako své děti před chvílí. Celou dobu si mě Jeremy a Calla prohlíželi, vlastně ze mě nespustili zrak. Když jsme dojedli, všichni jsme se přesunuli do obýváku, kde jsme chtěli konečně osvětlit, co jsem zač. "Od koho chcete slyšet pravdu?" ptala se Miranda opatrně svých dětí. "Mám takový divný pocit, že bych jí chtěla slyšet od Eleny." Usmála jsem se. "Dobře tedy, ale slibte, že nebude křičet nebo tak něco." "Proč by jsme měli křičet?" divil se Jeremy. "Protože jste po svém otci." Nad tím jsem se jen pousmála, protože si pamatuju jeho reakci. "My vás tady necháme zatím o samotě." "Tak jo, vím, že to bude znít docela divně, ale jsem váš předek." "Jo tohle je fakt ujetý." Souhlasil se mnou Jeremy. "Ty jsi upír?" ptala se Calla se zájmem. "Ano, jak si na to přišla." "No, jednoduše naše rodina je v radě zakladatelů, a když si řekla, že jsi náš předek, tak jsem si to dala dohromady." "Vážně to je pravda?" divil se ještě Jeremy. "Ano je zlato." Uklidňovala ho jeho máma. "Byla jsem s vámi, když jste byli ještě malé mrňata, ale od té doby co už jste začali pobírat rozum, jsem za vámi nejezdila." "Tohle by mohl říct každej." Odsekl. "Tady jsou fotky, které jsme před vámi schovávali." To album si moc dobře pamatuju, Miranda do něj dala všechny fotky, na kterých jsem já s rodinou. "Takže ty kašičky, …" ujišťovala se Calla. "Ano, všechno to bylo pro vás, samozřejmě sem se sem stavovala, ale jen v době kdy jste buď spali nebo byly někde pryč. Třeba, když si Callo byla na přespávačce u své nejlepší kamarádky Caroline a Jeremy byl u Vicki." "Dobře, dobře už ti věřím. Páni to je divný, nikdy jsem nevěřil tomu, že vážně existujou upíři, vždycky jsem si myslel, že je to jen nějaký výmysl rady." "Ne, i když bych se vůbec nezlobila, kdyby rada zmizela z povrchu zemského." "To si můžeme brát osobně, Eleno." Díval se na nás Grayson s úsměvem. "Víš, jak to myslím. Vyhlazují upíry, jak jen to jde." Vyprávěla jsem jim staré příběhy, když byly mladší nebo z doby kterou jsem zažila. Callu zajímaly šaty v osmnáctém století a Jeryho války. V jedenáct hodin je už Miranda vyhnala do postele, abychom si konečně mohli popovídat o tom, co bude dál. "Jak dlouho se zdržíš?" zajímal se Grayson. "Popravdě ještě nevím, asi to záleží na tom, jak dlouho mě tady snesete." Usmála jsem se. "Víš, že tady jsi vždycky vítána, je to tvůj domov." "Vím, jen nevydržím na jednom místě déle než dva dny." "A máš nějaké stopy?" "Už jsem ji měla skoro na háku, když jí pomohl nějaký upír, taky z toho nevyšel živý. A od té doby nic." "To mě mrzí, přála bych ti už konečně najít klid a nějakého fešáka." "To se nestane, člověka nepřeměním a s upírem moc dlouho nevydržíš." Pokusila jsem se o úsměv.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terulka terulka | 30. července 2013 v 11:53 | Reagovat

Super! Těším se na další

2 Susi Susi | Web | 30. července 2013 v 12:00 | Reagovat

[1]: Děkuju

3 Hannah Hannah | Web | 30. července 2013 v 12:41 | Reagovat

Děkuji, děkuji, konečně mám co číst :)Hlavně pokračuj a piš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama