The Secret of love 5

26. července 2013 v 13:26 | Hannah |  The Secret of love
Pár: Bonnie/Kol
Děj: Nenavazuje na seriál ani na knížky



Probudil mě lehký závan něčího dechu. Pomalu jsem otevřela oči a zjistila, že jsme usnuli na gauči. Podívala jsem se na hodinky, které měl Kol na ruce. Bylo půl osmé. Půl osmé. Zrekapitulovala jsem si v duchu, když mi došlo, že jsem zaspala. Rychle jsem vyběhla z Koulovy náruče a utíkala se nahoru převléct a připravit do školy.
" Stalo se něco?" zavolal za mnou. Přešla jsem k zábradlí a naklonila hlavu přes okraj.
"No, je škola. A já zaspala." začala jsem panikařit a zase běžela do svého pokoje. V ten moment se objevil přede mnou.
"Hlavně se uklidni, nemůžu tě ještě pustit do školy." položil mi ruce na ramena.
"Jak mě nemůžeš pustit do školy? Nejsem nemocná a za školou jsem byla už tolikrát, že mi hrozí už i vyloučení. Takže do školy půjdu." uzavřela jsem to a otočila jsem se k němu zády.
"Vážně? Neboť já měl na plánu něco jiného." nechápavě jsem se na něj podívala. Pouze se na mě usmál a odešel. Zavřela jsem za ním dveře a rychle se převlékla. Oblékla jsem si tmavě modré roury a žluté tílko. Vlasy jsem si rozčesala a vyšla za ním do kuchyně.
"Tak kam vyrazíme?" ušklíbla jsem se a on se zasmál.
"Věděl jsem, že neodoláš." vzal mě za ruku a vedl mě k autu.

"Já řídím." trvala jsem si na svém, když se mi pokoušel sebrat klíče z ruky.
"Vždyť nevíš kde to je." zamračil se.
"Možná nevím kde to je, ale mám dva důvody, proč je lepší, abych řídila já." přivřel oči, ale přikývl, abych pokračovala.
"Tak za prvé je to moje auto a zadruhé jsi tisíce let starý upír, který neumí řídit a ani nemá řidičák. A pokud nevíš náhoda je blbec. A ty či někdo jiný do tebe nabourá, ty to stihneš otočit a napálíš to do stromu. Ten dotyčný celý zoufalý, že tě možná zabil, zavolá policii. Poté nás zavřou, že nemáš řidičák a ani jiné papíry, takže vlastně neexistuješ-." klidně bych pokračovala ve své hypotéze, kdyby mě nepřerušil.
"Myslíš tyhle papíry?" a vyndal z kapsy řidičák, občanku, a další nespočet papírků, které jsem neměla ani možnost rozeznat.
"Myslíš tyhle papíry?" a vyndal z kapsy řidičák, občanku, a další nespočet papírků, které jsem neměla ani možnost rozeznat. Poklesla mi brada.
"Kde jsi k tomu přišel? Víš, jen chci říct, že tyhle průkazy nerostou na stromech." zmateně jsem si prohlížela všemožné důkazy totožnosti, které mu spočívali v ruce.
"To já vím, že to neroste na stromech, jinak bych je tam hledal, jako první." uchechtl se a pokračoval.
"No víš, jak mě Elijah oživil, tak jsem si uvědomil, že pokud budu chtít žít v tomto čase, měl bych se poohlédnout po své identitě. Proto jsem požádal Nicka, aby mi je sehnal a vuala už existuji." zasmál se svému vlastnímu vtipu. Zírala jsem na něj v čistém úžasu.
"Dobře, ale za volant tě stejně nepustím. Mám ráda svoje auto." držela jsem klíčky tak těsně až mi zběleli klouby.
"Bonnie, já umím řídit, učil jsem se to od chlápka, který auto vymyslel." vybuchla jsem smíchy.
Nakonec jsem to tedy vzdala a podala mu klíče.
"Prosím nenabourat, jinak si budeš přát, aby ses nenarodil." pouze protočil oči.
"Nasedni si a vezmi si šátek." nechápavě jsem se na něj podívala.
"Jo promiň, zapomněl jsem, máš ho v tašce." mezitím jsem nasedla do auta a vyndala šátek.
"Co s ním mám dělat?" zamračila jsem se na kus látky a nechápavě se podívala na Koula.
"No mohla by si s ním dělat spoustu věcí, například uvázat lodní uzel, ale myslím, že bude stačit, když si ho uvážeš přes oči, abys nic neviděla." mrkl na mě a zkoušel nastartovat motor. Byla jsem ráda, když pochopil po nějaké době, že klíč potřebuje zámek. Ale jeho první počínaní, ho vložit do místa pro nabíjení mobilu, mě rozesmálo.
"Čemu se směješ?" zamračil se na volant a pak se otočil ke mně.
"No, není lehké to říkat, když sis to tak všechno parádně vymyslel, ale myslím, že bude lepší, když budu vidět, abych ti mohla poradit, čí sousedovo auto nabourat, jako první."
"Myslíš, že neumím řídit?" nevěřícně na mě hleděl.
"Bez urážky, ne."polkla jsem a dívala se na jeho obličej. Šlo vidět, že je pro něj hodně těžké odložit svou ješitnost.
"Ale nemusíš si dělat starosti, mám u sebe řidičák a už mi bylo osmnáct, takže tě na tvém pokusu o řízení budu podporovat, přesto jedna rada, než stlačíš plyn. Jeď pomalu a hlavně se soustřeď."
Dojeli jsme na místo asi třikrát pomaleji, než by bylo možné, dokonce jednou musel ukázat falešný řidičák, protože mu policisté nechtěli věřit, že splnil zkoušky. Mimochodem i tak jsme dojeli, ale museli jsme počkat, než policisté odjedou a pak jsme se hlemýždím tempem dali na cestu. Byla jsem ráda, že dodržel svůj slib, jinak bychom nedojeli vůbec.
"A jsme tu." prohlásil, jako by viděl fatu morgánu. Vlastně to tak vypadalo. Alespoň pro člověka, který tu v životě nebyl. Byli jsme v zábavním parku a ne jen tak v ledajakém. Cedar Point Park byl nápis, který zdobil hlavní vchod. Až teď mi došlo, že jsem na místě, kde je druhá nejrychlejší horská dráha.
"Chtěl jsem jet do New Jersey, ale zhodnotil jsem své řidičské schopnosti a radši od toho ustoupil. Co takhle pár projížděk po tom pomalém příjezdu."usmála jsem se, tenhle upír se mi dostal pod kůži. A jenom dobře pro něj jestli o tom věděl. Nabídl mi rámě a společně jsme si vyšli užít zábavu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lydia Lydia | Web | 29. července 2013 v 19:26 | Reagovat

úžasné :3 tuhle povídku miluju :-D kdy bude další část? ;-)

2 Hannah Hannah | Web | 29. července 2013 v 20:14 | Reagovat

[1]: Pokusím se, přidat další zítra. :) Jinak děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama