The Secret of love 2

8. července 2013 v 18:45 | Hannah |  The Secret of love
Pár: Bonnie/Kol
Děj: Nenavazuje na seriál ani na knížky



Bylo zvláštní, že já, holka, která si vytváří své vlastní zákazy. A byla naučena, že předsudky člověka chrání před zklamáním, se dokážu zamilovat během pár minut do upíra, který tolikrát ublížil mým přátelům. Musela jsem nad tím zakroutit hlavou.
Podívala jsem se na Koula, který evidentně byl mimo. Protože se díval do zdi a na tváři měl velmi smutný výraz, že by moje přítomnost mu dělala starost, nebo jsem mu připomněla něco, na co by rád zapomněl. Protože takhle se tvářil dneska už podruhé. Jednou po polibku a pak teď. Zkoušela jsem naklánět hlavu na stranu a přitom se pitomě tvářit. No jako kdybych byla retardovaná. Musím říct, že jeho přítomnost ze mě dělá blázna. Dobře přiznávám, zamilovala jsem se do upíra, kterého jsem před tím nemusela ani vidět. Však nejsem si jistá, zda on miluje mě, možná jsem jen náhražka za něco, co kdysi ztratil. Nemůžu se divit, že přemýšlím nad tímto. Pouze se bojím, aby to nebylo stejné jak u Jeremyho. Zamilovala jsem se do něj a on mě bral jako náhražku za Vicky nebo Annu. Ale asi za Vicky, protože o Anně už ani nepromluvil. Připadám si teď jako skutečný pitomec. Já do něj byla blázen a on mě během vteřiny odbije tím, že vždy miloval Vicky. Tak jako nezblázněte se. Musím se přiznat, že mám strach z toho, že bych se do Koula zamilovala víc než by bylo zdravé. Odehnala jsem své bojácné myšlenky, a šla Koula vysvobodit ze smutné masky.
" Je tu někdo?" řekla jsem a políbila ho na rty. Jako by to vůbec nečekal, se probral. Pak ovšem si můj odtahující obličej přitáhl blíž a polibek mi opětoval. Zamotal mi ruce do vlasů a mě připadalo, jako kdyby nechtěl, aby ten polibek vůbec skončil. Musela jsem se usmát. Nachvilku jsem se odrhla, abych se mohla nadechnout. On však s tím vůbec nepočítal a nesouhlasně zavrčel. Lekla jsem se, protože to zavrčení nebylo naštvané, ale spíš bolestné. Rychle jsem ho objala a pohladilo ho po zádech, jako malé dítě. Uklidnil se. Musela jsem přemítat nad tím, co ho k tomu vedlo. Myslím, že nejlepší bude se zeptat přímo. Usoudila jsem.
"Co se stalo?" zeptala jsem se a dívala se do jeho zmučené tváře. Nevím, zdali se mi bál podívat do očí nebo nechtěl ukázat něco, co ho bolí, přesto hlavu měl pořád skloněnou.
"Myslím si, že by nebyl dobrý nápad to rozebírat." sarkasticky prohodil a mě bylo jasné, že je to ten starý nevděčný Kol. Bohudík či bohužel pro něj, že mě bylo úplně jedno, zdali to chce probírat nebo ne. Jednou tedy dvakrát už mě políbil tak tedy, chci vědět, co ho k tomu vůbec vedlo. Nechápala bych člověka, který ne.
"Kole, chci vědět pravdu. Co se stalo? Protože takhle se normální upír nechová, věř mi, už jsem jich pár zažila, jako třeba Damona nebo Caroline či Stefan. Proč, mi nemůžeš říct pravdu, to mi i potom všem ještě nevěříš? -" pokračovala bych dál, kdyby mě nepřerušil.
"Vidíš a to je právě jeden z těch důvodů, proč bych to nechtěl řešit, protože ty by si to ihned srovnala se svými poťouchlými kamarády, jenže já nejsem jako oni, samozřejmě ty to nemůžeš vědět. A to je právě ono. Nemůžu říct někomu co se mnou je, kdyby mě ani nedokázal pochopit. Tvůj mozeček je ještě příliš hloupý, aby dokázal vstřebat tolik informací najednou." zastavil se. Jako kdyby si snad uvědomil, co řekl nebo snad viděl moje slzy. Zamlkl, pouze se mi smutně díval do očí. Nejhorší je, že mě vůbec nerozbrečelo to, o čem mluvil, ale spíš to jak na mě křičel. Zvedla jsem se z gauče v obýváku a šla k hlavním dveřím.
"Kam chceš jít?" řekl už teď o dost tichým hlasem, který nabíral na zoufalství. Ani jsem se na něj neotočila.
"Domů a víš co? Je mi docela jedno, jestli se ze mě stane upír, co se má stát se stane, a já se o sebe umím postarat sama." Prošla jsem dveřmi a dost hlasitě je zabouchla.
Rozplakala jsem se naplno a běžela po asfaltové cestě domů, tam už budu v bezpečí.
Podělal jsem to. Proběhlo mi několikrát hlavou. Doopravdy jsem to zpackal. Kol Mikaelson, najde po tisících letech dívku svých snů a během pár vteřin si zničí život. Počkat jak dívka snů? Proběhlo mi hlavou. Říkal jsem přece, že se do ní nezamiluji. Položil jsem si hlavu do dlaní. Pak mé ruce vyletěli do vzduchu a já velmi hlasitě zařval.
"Co to se mnou udělala? Tohle nejsem já. Vždyť si připadám, jak šílený zamilovaný pitomec." zahřměl jsem a kopl do stolku naproti mně, který to nevydržel a rozpůlil se v půl.
"Hej tady, žijí lidi." zakřičela Rebekha ze svého pokoje. Chtěl jsem poznamenat, že ona má do člověka daleko, jako já do důchodu, ale věděl jsem, jak by reagovala. A tak jsem se zvedl a šel jsem do Grillu.
V Grillu bylo celkem prázdno. Ani Damona jsem tu nikde nespatřil, jako by ho Elena snad změnila tím, že si vybrala jeho. Asi bude něco na tom, že alkohol pijí jen samotáři. Po nedorozumění z Bonnie jsem se potřeboval opít, sice mi to bude trvat déle než normálnímu člověku, ale alespoň zabiju čas.
Přešel jsem k baru a lehkým kývnutím pozdravil Matta. Musím uznat, že jsem to při našem posledním setkání, asi trochu přehnal. Protože ihned jak mě zpozoroval, mu přeběhla husí kůže a trochu mu vytřeštili oči. Jinak na sobě nedal znát sebemenší změnu. V duchu jsem se usmál, že se bál o Jeremyho a šel mě obsloužit sám, asi mu je známé to, že Jeremy by nepřežil ani sekundu.
"Tak co to bude." zeptal se mě hlasem, který jasně naznačoval, že se mu vůbec nelíbí, s kým právě mluví.
" Whisky." Matt jen protočil nevděčně oči a postavil přede mnou celou láhev i se slinkou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama