Nečekaný zachránce

8. července 2013 v 22:46 | Susi |  Jednorázovky
Pár: Bonnie/Kol
Děj: Bonnie má schůzku s Caroline, ale jak to dopadne, když tam místo ní, najde někoho jiného?
Poznámka: Tohle je moje první jednorázovka, tak snad se bude líbit :-)



V sedm hodin večer mi přišla esemeska od Caroline. "Přijď do Grillu, hned!" ani chvilku jsem neváhala a jela do baru. První věc, která mě zarazila byla, že jsem neměla, kde zaparkovat a druhá, že tady není auto od Caroline. Nakonec se uvolnilo jedno místo, které jsem rychlostí blesku obsadila. Pro jistotu jsem zamkla a šla pomalu do baru. Za barem stál Matt, který zrovna doléval burbon Damonovi. Od té doby co je Alarick s Jennou ztratil přítele na pití. Rozhlížela jsem se po baru a hledala svojí blonďatou kamarádku, ale bohužel jsem ji nikde nemohla najít. Podívala jsem se na dívčí záchody, ale tam taky nebyla, nakonec jsem zašla za Mattem. "Ahoj Matty, neviděl si náhodou Caroline?" "Jo, byla tady před chvilkou, asi jste se minuly." "Ona už odešla?" zeptala jsem se překvapeně. "Jo, byl tady Klaus s nějakým týpkem no a pak odešla s ním." "A ten týpek?" "Ten týpek budu asi já." Ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se a přede mnou stál jeden z těch otravných Mikaelsonů. "Co tady děláš?" zeptala jsem se s opovržením. "Na to, že spolu máme rande, se chováš trochu nevhodně." Vyvalila jsem na něj oči a snažila se znovu nadechnout. "Co-že spo-lu má-me?" blekotala jsem. "Rande." Odpověděl s úsměvem. "Měla jsem tady mít scuka s Caroline, ale ta tady není, takže se můžu zase vrátit domů." Otočila jsem se a šla co nejrychleji k východu. Už jsem chtěla otevřít dveře, když mě někdo chytil za ruku. Nemusela jsem se ani otočit a věděla jsem, kdo to bude. "No tak Bonnie." "Co po mě hergot chceš?" vyštěkla jsem po něm. "Jedno rande." "Ale proč?" "Protože Klaus odešel domů s tou tvojí blonďatou hopsalenou v těsném trikotu a já nemám s kým strávit večer." "A to je ten důvod?" povytáhla jsem obočí. Už otvýral pusu, že něco řekne, ale to do Grillu vrazila nějaká holka. "Venku odtahuj nějaký modrý auto!" "Sakra!" ujelo mi a Kol se rozesmál. Vyletěla jsem ven, ale už jsem jen viděla, jak mizí v dálce. "Vypadá to, že potřebuješ doprovodit domů." "Myslíš si, že se o sebe nedokážu postarat sama?" "Ty tvoje čáry máry působí jen na upíry." Vyběhla jsem ven z baru a šla pomalu směrem domů. "Musíš za mnou pořád chodit?" začala jsem se rozčilovat na začátku lesa. "Dávám na tebe pozor." Bránil se. "Co z toho máš, Kole?" "Nemusím poslouchat zvuky, které se linou z bratrovy ložnice." "Ty mi chceš říct, že ti dva spolu něco mají?" zhrozila jsem se. "Ty o tom nevíš?" "O čem bych měla vědět?" "Nech to plavat." Mávnul nad tím rukou a šel dál. Já jsem ho, ale doběhla a chytla ho za rukáv. "Co mám nechat plavat?" "Tohle by ti měla říct ta blondýna." Šel dál a já zůstala stát na místě. Pořád jsem přemýšlela nad tím, kdy se ti dva mohli dát dohromady. "Bonnie, tak jdeš?" zavolal na mě Kol skoro z druhého konce lesa. Vykročila jsem pomalu k němu, jenže jsem si nevšimla, kam šlapu. Šlápla jsem do něčeho měkkého a najednou jsem letěla někam nahoru. Visela jsem v pasti hlavou dolů a houpala se ze strany na stranu. "Ahm Kole!" zakřičela jsem do dálky. "Copak princezno." Ozvalo se z dálky. "Mohl bys přijít sem?" snažila jsem se to říct klidně, ale v duchu jsem začala panikařit. "Co se děje to se nemůžeš hýbat nebo …" došel ke mně a začal se šíleně smát. "Mohl bys prosím přestat?" "Ne já ne-ne-můžu." Drtil přes slzy v očích. "Jsem ráda, že se bavíš, ale mohl bys mi pomoct?" "A kouzelné slůvko?" "Prosím?" udělala jsem ještě psí oči a pak někam zmizel. To už jsem začala vážně panikařit. Nikde jsem ho neviděla ani neslyšela. "To je vážně výborný, když už konečně od něj něco chci tak zdrhne." Brblala jsem si. Najednou jsem začala padat k zemi, ale to mě zachytili něčí ruce, které mě nechtěli za žádnou cenu pustit. Když jsem otevřela oči, tak jsem spatřila usměvavou tvář svého zachránce. "Myslela jsem si, že si utekl." "Ty si myslíš, že bych tě tady nechal?" "No, možná?" "Popravdě jsem si to taky chvilku myslel, aspoň bych věděl, kde tě mám zítra vyzvednout."

Usmál se na mě a já se musela taky trochu pousmát. On mě pořád držel v náruči a až teď mi došlo, jak jsem od něj blízko. Všimla jsem si, jak začal hypnotizovat moje oči a pak i rty. Pomalu se ke mně začal přibližovat a lehce se otřel o můj spodní ret. Když pochopil, že mu nekladu odpor, tak mě políbil. Dal do toho úplně všechno, vášeň, něhu, … odtáhla jsem se od něj a zahleděla se mu do očí, které byly nádherně hnědé. Až teď jsem si všimla, jak ve skutečnosti vypadá. Nikdy jsem mu nevěnovala tolik pozornosti jako teď. "Bonnie, proč se na mě takhle díváš?" "Nevím, nikdy jsem si nevšimla …" "Mého krásného úsměvu, máš pravdu." "ne, chtěla jsem říct, že jsem si tě nikdy moc neprohlížela, tak se to snažím napravit." "Aha a na co si přišla?" "Že bych se měla co nejdříve vrátit domů." "Ty si teda romantická." Odfrkl si. "Položíš mě na zem, prosím?" "Jistě madam." Když tak udělal, tak jsem ho vzala za ruku. On se na mě překvapeně podíval, ale vůbec mu to nevadilo, byl spíš rád. "Bonnie Bennettová?" "Ano?" "Nešla by si se mnou na rande?" "A neříkal si náhodou, že tohle je rande?" "Ne, tohle byla záchranná akce, která naštěstí dopadla úspěšně." Usmála jsem se. Nikdy jsem nevěřila, že mi s Kolem bude takhle dobře." Došli jsme k malému domku kousek od lesa. V domě se už nesvítilo, takže babča už spí. Aspoň nebudu muset poslouchat ty výchovné kecy. Kol mě doprovodil až přede dveře, kde mě ještě políbil. Jenže uprostřed toho polibku se otevřely dveře a v nich stála babča s velice nepříjemným pohledem. Kol se rozloučil a rychle zmizel.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama